Záznamy z cest

cesta zpět

2011-03-18T13:41:00.000+02:00

Je pravda, že Nižný mi nijak extra k srdci nepřirostl, ale lidé ano. Včera jsem celý den balil a chystal se na heroickou cestu s nacpaným kufrem, krosnou a kytarou. Předtím jsem byl ještě říct goodbye na konzulátu (kde mě obdarovali J a ve Sfeře, kde jsem zaplatil za telefon a od děvčat z kanceláře jsem dostal soupravu na přípravu Sushi J)))

Rozloučili jsme se relativně optimisticky, protože vzhledem k tomu, že už jsem Ruštinu tak nějak načal tak docela předpokládám, že se do Ruska budu z různých důvodů vracet.

Doma jsem pak všechno po různu pobalil a zjistil, že v součtu dost přesahuju těch mých povolených 40 Kg. Vlastně jsem tady ani nenapsal jak jsem vyřešil cestu domů. Takže nejdřív jsem hledal leteckou společnost, která umožňuje vzít s sebou i 2 zavazadla (chtěl jsem nakonec letět, protože cesta přes Ukrajinu by mi nakonec zabrala víc než 3 dny se všemi přestupy a čekáním, optimalizace použitím jiných dopravních prostředků díky množství zavazadel, nepřipadala v úvahu. ) Našel jsem German Wings, tam nejen, že jde připlatit za každý kus zavazadla 8€ a je jich možné vzít až 5 ks, ale dokonce jde i připlatit rovnou za váhu. Takže jsem zvolil variantu 2 zavazadla a 40 Kg souhrnné váhy (což bylo maximum). Na webu jsem se taky dočetl, že je možné vzít si s sebou jako kabinové zavazadlo hudební nástroj do velikosti kytary. Zavolal jsem na infolinku a tam mi to potvrdili.

Po zabalení jsem odhadem zjistil, že kufr má dost přes 20 a bágl se 20 dost blíží. Notebook jsem narval do futrálu ke kytaře. Kufr jsem získal zadarmo a byl trochu potrhaný tak jsem ho decentně zašil a na rozdíl od mého, který jsem zničil po cestě má i madla a všechny kolečka. Nicméně kolečka u mě moc důvěry nebudili už od začátku. Vprostřed byly dvě jako od in-line burslí a ty jsou fajn, ale po stranách měl kufr takové vyviklané soudky. Moje obavy se začaly potvrzovat, když jsem kufr naložil a postranní kolečka se váhou zastavovali, takže táhnout kufr není žádná sranda. Na začátku v Nižném to ještě šlo, protože byl sníh a tak to šlo z tuha, ale nějak jsem je smýkal. První problém nastal hned při výstupu z vlaku v Moskvě. Jedno koloečko uletělo. Okolojdoucí mě na to upozornili a já si ho sebral. Po pozdějším ohledání se závada, bez nářadí ukázala neopravitelná, takže už nemám kolečko.

Další věc, které jsem se bál je narvané moskevské metro. Lidi nemají pochopení pro tak naložené muly jako jsem byl já. Zabíral jsem fakt hodně místa i na eskalátorech. Nakonec jsem použil svoji nedávno objevenou taktiku cestování v koncových vagonech metra. Jak se zdá Moskviči vůbec nepřemýšlej a rvou se jen do těch prostředních a ty koncové jsou poloprázdné. Dostal jsem se až na Kievské nádraží a koupil si nehorázně drahý lístek na aeroexpres vlak. S touhle zátěží jsem neměl sílu běhat okolo a hledat jestli tam nejede nějaká 3x levnější „električka“.

Na letišti jsem s kytarou, a spol očekával největší průser. Diky nedávným teroristickým útokům je kontrola už při vstupu na letiště. Fajn je, když jí projdete a spletete si terminál. Tak jsem si ji dal pro jistotu dvakrát. Vždycky už jsem vysvětloval, že tam mám notebook u kytary a jednou paní nepochopila co je to kombo. Celní kontrolou jsem prošel taky

pokr. příšť.. ...

Teplo

2011-03-10T23:43:00.002+02:00

Jinak je tu už luxusně teplo. Teplota se pohybuje mezi 0 a - 9°C. Což jsou prakticky tropy. Sněhu je tady podle místa i několik metrů a podle předpovědí se s tím poperou dvě blízké přehrady jen s těží a existuje reálné riziko záplav. Při představě, že volha tady má šířku 0,8 - 1,5 km a Oka cca 1km si říkám, kolik vody se může někam vylít. Hlavně náš "nižný" Nižný je v rovině a ne tak moc nad úrovní řeky. Tak to tady může něco trochu spláchnout. Já už tady asi bohužel nebudu. Třeba by to smylo to šílený svinstvo co je teď po ulicích.

Moderní ruské povlečení

2011-03-10T23:34:00.002+02:00

Když jsem byl v Kirově na workcampu a bojoval jsem s povlečením peřiny a nadával na hloupý systém otvoru ze strany byl jsem osočen "A to vy v Evropě máte ještě díry na konci povlečení? Takový starý systém..." Starý možná, ale funkční. Narvat duchnu do povlečení malým otvorem ve straně povlečení zabere asi 3x víc času než naším "starým" způsobem z konce. Zdaleka ne všichni rusové jsou z tohoto "nového" systému nadšeni a nadávali stejně jako já. Je minimálně řečeno neergonomický a uživatelsky nepřátelský.

V souvislosti s tímhle si ještě vybavuji jednu historku z Kirova s povlečením. Bydleli jsme na kolejích a jednou jsem na chodbě potkal správcovou a ta říkala: "Brzy se bude měnit povlečení. Určitě už chcete nové, už to bude skoro týden." Jen jsem na ní bezeslova hleděl, nechtěl jsem, aby si myslela, že jsem nějaký dobytek ze západu. Moje mlčení pochopila a ptala se mě: "Copak vy neměníte povlečení každý týden. Odpověděl jsem po pravdě (taky v souvislosti se šíleným výše zmíněným způsobem povlíkání): "Měním povlečení až když je špinavé". A už jsem byl za prase. Snažil jsem se vykoupit vysvětlením, že jsem dobrovolník, a že je to vlastně jediný povlečení co mám, takže ho musím vždycky stihnout vyprat a usušit za jeden den. Soucitně pokývala a trochu změkla. Pak jsme se rozloučili. Image prasete mi nejspíš zůstala. Nicméně paní nám nepřinesla nové povlečení jak říkala po týdnu, ale nádherně asi 3 dny do konce campu. Takže jsme se na poslední 3 dny všichni poprali s převlíkáním a procvičili si ruský "nový systém".

Domácí služby

2011-02-25T07:48:00.003+02:00

Zase nám kapala voda v koupelně, jestli furt kape netuším ale byli tady dva "experti" z domovní služby. Už jsme s nimi měli jednou dost špatné zkušenosti tak jsem se na jejich příhod extra netěšil. Vzbudili mě v 8:30 ráno. Za 10 min vyměnili těsnění a pak řekli. "Musíte to sledovat jestli to nezačne kapat. Vyměnili jsme těsnění a to je všechno co jsme mohli udělat. Jestli to nepřestane bude se muset vyměnit trubka. 200 rublů."

Koukal jsem na něho nechápavě vysvětloval, že mají být jejich služby zadarmo. Na to jsem dostal odpověď, že už ne. Že jen ventily mění zadarmo a že u nás jsou trubky z plastu a podle projektu mají být kovové, což je špatně když už jsme si to jednou dělali sami a tak s tím nic dělat zadarmo nemůžou. (???) Tak jsem říkal, že jsme cizinci, že pro nás byt pronajímají. Chlapík řekl, že to ví a já jsem mu řekl, že teda v pohodě, když říká, že mu těch 200 rublů dám, ale že na to potřebujeme papír. Urazil se, naštval i s druhým odešel a mezi dveřmi štěknul, že mám jít někam do toho centra to zaplatit a že už nikdy, nikdy sem nepřijdou nic opravit.

Zvláštní lidé si myslí, že je někde u nás na "západě" normální dostat 200 rublů za 5 minut práce s výměnou těsnění za 10 kopějek ...

Nákup jízdenky dom

2011-02-20T00:15:00.002+02:00

Cesta domů vlakem je, zdá se, nemožná. Cesta přes Bělorusko vyžaduje vízum (údajně nutno dojet do Moskvy). Přes Bělorusko vede hlavní železnice Moskva - Praha. Chtěl jsem tedy jet přes Ukrajinu. Nemožné, protože ukrajinské železnice nedají volná místa ve svých vlacích k dispozici jen tak někomu a údajně na nádraží v Moskvě jich mají víc než v Nižném a nejvíc v domácím Kievě.

Rád bych jel NN - Moskva - Kiev - (hodně stanic mezi tím) - Pardubice - Praha a vystoupil v těch Pardubkách. Na to bych musel zkusit risknout cestu se svými zavazadly (budu mít kufr, batoh, kytaru, vše narvané k prasknutí) do Kieva a tam doufat, že bude jízdenka do ČR.

Z Moskvy do Bratislavy je stejná situace jízdenky pro Nižegorodské nádraží neexistují. Takže jedině zeptat se v Moskvě, kde moooožnáá budou mít víc možostí.

Taky jezdí vlak z Moskvy kamsi a jede přes Břeclav. To by bylo fajn, ale jezdí jen ve čtvrtek. Čtvrtek 17.3. je poslední den kdy mi platí vízum. Bohužel vlak to nestihne do druhého dne opustit území Ruské federace. Taky na nic.

Takže jedině zbývá: Jet do Moskvy, dát bagáž do úschovny, najít Bělroruskou ambasádu a pokusit se z nich vyrazit tranzitní vízum NEBO dojet do Kieva a vyrazit z nich jízdenku do Čech. Osobně se kloním k druhé variantě, už proto že z Kieva je víc možností jak se dostat do ČR.

Taky jsem dneska zachránil gopníka. Ožrala se nosem zaryl do silnice na přechodu pro chodce. Odpočet na přechodu nemilosrdně odpočítával posledních 20 vteřin do doby než se auta zase rozjedou. Tak jsem ho zvedl za rameno a za límec. Opilec se vydal vstříc druhému chodníku. Když jsem došel na svojí stranu silnice, bábuška co sledovala situaci na mě promluvila a vyjádřila pochybnosti o tom, že opilec to zvládne bez pádu na druhou stranu a že ho žádné vozidlo nesrazí. Tak jsme kličkujícího chlapíka sledovali. Když se dopotácel na druhou stranu, tak bábuška řekla "Sláva bohu" a šli jsme domů :-)

Dnešek

2011-02-18T21:40:00.006+02:00

Po dnešní víc než hodině v autobuse jsem dospěl k závěru, že v Nižném jsou i blízké věci příšerně daleko. Navíc se pěšky už nikdo nedostane přes mosty. Nikdo od začátku zimy nečistil chodníčky podél silnic na mostech a nějak nemám nervy na to jít po sněhu po kilometr dlouhém a několik desítek vysokém mostě, nad zamrzlou řekou s zábradlím max do půl lýtek.

Nicméně, dnes byl extra šílený den. Vstal jsem, s Míšou a Phillipem jsme se vypravili na oslavu výročí (nevím jakého) fakulty mezinárodních vztahů Lobačevského univerzity. Včera mi bylo sděleno, že tam mám říct proč miluju Rusko na pódiu a za námi poběží naše prezentace. Netřeba říkat, že program se mi zas tak moc nelíbil, ale mám rád šílené nápady, takže jsem šel.

Měli jsme dorazit v 15 hodin, díky brutální dopravní zácpě jsme dorazili skoro v 16 hod. To nijak nevadilo, začátek byl sice v 16 hod, ale nikdo z nás neměl účinkovat na začátku. Řada na nás přišla kousek před šestou, to jsme vylezli na pódium a řekli svoje věty.

Míša si se mnou (a za to jsem jí vděčen) vyměnila svoji zvací větu (věta zvala na účast na mezinárodních dobrovolníckých projektech) za moji větu o tom co miluju na Rusku. Pravda, jsou věci v Rusku které se mi líbí, ale mluvit takhle na veřejnosti o tom co přímo miluju mi přišlo spíš nepříjemné, jelikož jsem upřímný člověk. Proti zvaní Rusů na mezin. dobrov. projekty nic nemám.

Čekali jsme v zákulisí, kecali nesmysly i zajímavé věci, stavěli se často na špičky, hráli si s kočkou a našel jsem i bufet se slojkama s jablky. Potom jsme vyšli na pódium a sdělili plánované. Když říkám my, tak tím myslím skupinu českých dobrovolníků (já a Míša), studenty češtiny a Phillip. Pokud vás překvapuje nekonzistence zmíněné skupiny, zejména v kontextu toho, že vystoupení byla tématicky seřazena podle zemí a Německo už bylo před Českem, tak se nenechte vyvést z míry. Jsme v Rusku. Takže Němec (s překladem vyprávějcí o tom co má rád na Rusku) vyskytující se ve skupině o České zemi je jev, který nevzbudí větší pozornost než odpadkový koš překlápějící se při vložení těžšího předmětu vzhůru nohama, protože je otočný, tak jak je to běžné zde po ulicích.

3 udalosti

2011-02-16T17:02:00.003+02:00

1. Napis v Marsrutce

Prosba – Slunečnicová semínka, oříšky a banány jíst pouze se šlupkou!

2. Jazyk kocek

Zjistil jsem, že kočky je možné naučit různým jazykům. V každém jazyce se na kočky dělá jinak. Zvuky jsou to často velmi zvláštní a kočky se je naučí a pak jiným jazykům nerozumí. V Rusku se na kočky dělá: „Kst-Kst“.

Experiment: Potkal jsem na chodbě paneláku kočku. Koukala na mě a tak jsem na ní po česky udělal čš-čš a ona nic, jen mě sledovala. Pak jsem udělal kst-kst a ona se vymrštila a dvěma skoky byla u mě a začala se o mě otírat a škemrat o jídlo.

Z předešlého je zřejmé, že daná kočka česky neumí.

3. Jak jsem zachranoval babusku

Před přechodem byly jen koleje vyjeté od aut ve sněhu a uježděné na led. A stála tam bábuška a říkala, ajajaj jak já se přes to dostanu a kudy. Nabídl jsem jí rameno a po dvou krocích jí navrhnul nejsprávnější trajektorii. Zamyšlen sledováním bábuščiny trajektorie jsem si nedával pozor kam šlapu a s pomocí igelitky, kterou jsem nesl, jsem se svalil na zem. Igelitka mě strhla k zemi, bábuška zůstala stát. Sebral jsem se, bábuška se bála jestli mi něco není. Nebylo, tak se mě zase chytla a já jí dovedl k silnici. Pak jsem přešel a hlídal jsem další ledové plochy, ale velké překážky tam nebyli. Dal jsem na bábušku ještě pozor. Na druhou stranu silnice to přežila.

Pády na chodníku také signalizují cizince, nebo velké nemehlo. Jak už jsem psal, v Rusku padají na sněhu a ledu jen amatéři a důchodci.

Jizda trolejbusem, adrenalinovy sport

2011-02-16T13:47:00.003+02:00

Silnice v nekterych Ruskych mestech se zmenily na ledovy "tankodrom" z ujezdeneho snehu. Led je vylesteny jako zrcadlo a atobusy i marsrutky vjizdeji do zastavek tak, ze proste zablokuji kola a smykem nekde zastavi, kdyz to neodhadnou tak se odrazi od "obrubniku" cili mista kde je jakoby chodnik a je tam vic snehu.

Zvlastni je, ze stejne podminky maji i trolejbusy. Ty se ruzne kymaceji po hrbolech, pri rozjizdeni pripominaji kolesovy parnik, jak silene hrabou. A vcera jsem dokonce videl trolejbus dostat pri rozjizdeni smyk. Proste vyhrabaval se ze zastavky trosicku proti kopci a kdyz se z ni dostal tak trochu ubral, kola mu prestaly hrabat, ale diky tomu moc zpomalil a ztratil setrvacnost. Tak ridic znova dupnul na plyn. Chvili to hrabalo, pak se bus stocil do protismeru, zablokoval celou silnici, nasledne se stocil cumakem proti chodniku a pak s mohutnym svihem se mu zadek smykl proti zaveji u chodniku. Naraz do zaveje ho srovnal a trolej normale pokracoval v ceste dal. Nevim jak na tom byli lidi ve vnitr po psychicke strance :]

Výlet do muzea

2011-02-13T18:44:00.004+02:00

V sobotu jsem se rozhodl uspořádat výlet do muzea nebo galerie, podřekl jsem se jedné německé dobrovolnici a že půjde se mnou. Tzn. klidnou prohlídku galerie jsem zavrhl a navrhl muzeum národního umění. Ona tvrdila, že ví o jiném muzeu a prý jí její mentor říkal, že je dobré. Nakonec jsme prošli po nábřeží Volhy (místo NN kde jsem ještě nebyl a musím říct, že o fous zlepšilo mé mínění o NN. NN není úplně hnusný město, jen my bydlíme v nejhnusnejší části :-)) Muzeum jsme našli, ale cena vstupného byla 100 rb pro Rusy a 300 rb pro cizince, protože nikdo z nás není rodilý mluvčí jak otevřem pusu je jasný, že jsme cizinci a v nejhorším si většinou řeknou o pasy. Ke všemu to bylo muzeum nepříliš zajímavého tématu, historické architektury. No když teď nad tím přemýšlím, zas tak nezajímavé to není, ale pro srovnání 400 rb stojí např. Hermitage v Petrohradě, nějak to přeháněj tady.

Tak jsem navrhl nový cíl cesty. Klášter o kterém jsem věděl, že je relativně nedaleko na nábřeží Volhy (nábřeží u Volhy není jako nábřeží Labe nebo Vltavy, je to masivní kopec s solidním převýšením). Po hezké procházce po nábřeží, nám cestu zahradil skokanský můstek. Tak nějak jsem zapomněl, že ho mají v centru města. Při jeho obcházení jsme objevili mešitu, ale nějak se nám nepodařilo k ní dostat přes závěje sněhu. Po dalším cca kilometru nebo o fous víc, jsme se pokoušeli odbočovat zpět k řece, ale všechny cesty byly slepé. Pak jsme jednu našli a dokonce za lesíkem pod kopcem byl vidět klášter, ale jak se k němu dostat? Dostali. Klášter má zjevně spoustu peněz, protože je fakt hodně hezký a zrekonstruovaný. V něm jsme našli i muzeum. Bylo to sice jen muzeum křesťanské archeologie limitované na lokalitu kláštera, ale stálo jen 60 rb. Takže jsme splnili původní plán navštívit muzeum. Klášter pod sněhem vypadá opravdu kouzelně a kostel vevnitř je konečně první pěkný kostel co jsem v NN viděl. Místo masivního prostoru přehrazenou vprostřed deskou s ikonami od země až ke stropu, která tak nějak ruší dojem z prostoru, měl nízký strop a lesklou podlahu. Zmiňovaná deska pak nebyla tak výrazná. No prostě hezké místo doporučuji navštívit.

Foto zde: http://www.facebook.com/album.php?aid=107175&id=1178542493&l=49157e1659

Krysy

2011-02-10T21:23:00.002+02:00

Měli jsme tu na návštěvě dvě krysy, jsou Holanďanky co s námi byla na workcampu. Měla si je vyzvednout, ale moc se jí do toho nějak už nechtělo. Situace se začala zlehka vyhrocovat, když mě (u nás v NN přespávajíci) francouzský dobrovolník z Petrozavodsku Guillaume ráno vzbudil se slovy: "V koupelně je krysa." na můj hloupý dotaz "Krysa?" odpověděl: "Jo, velká černá." Že nekecá jsem si ověřil pohledem do koupelny na malý šedý čumáček a kmitající vousky. To byla také chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že daná krysa je domácí a patří té Holanďance. Pokusili jsme se ji chytit, neúspěšně. Vyděšená krysa se vrátila do krabice zpět ke své kolegyni, ale za chvíli utekla znova.

Den jsme ji nemohli najít, nakonec jsem nahodil vyčkávací taktiku. Vlezl do pokoje zhasl, čekal a poslouchal. Krysu jsem našel v šuplíku, ale byla moc rychlá. Zavolal jsem spolubydlícího Phillipa a společnými silami jsme ji chytili. Díky Míšině instruktáži jsem věděl jak chytit krysu, aby mě nehryzla, ale dost syčela a vůbec z toho nebyla nadšená. Míša taky správně zhodnotila inteligenci krys a měla pravdu, když o šedivé (druhá je bílá) prohlásila, že je dement. I když utekla tak se schovála celý den v prázdném šuplíku a chroupala tam 3 pistácie a nešla nikam dál do bytu, to už by byl další level ji najít.

Včera byla goodbye párty Rakušanky Magdaleny v bytě kam krysy původně patří. Tak jsme je tam donesli. Musím, říct že bylo docela zvláštní se pohybovat s klecí plnou dvou krys (v batohu) po Sparu, zejmena když to tady ostraha nemá ráda, když někdo chodí s velkým batohem/taškou do obchoďáku. Asi by to byl ještě vtipnější večer, kdyby mě zastavili a zeptali se co to tam nesu.

Rusové a rusky a rovnováha

2011-02-10T09:53:00.002+02:00

Očekával jsem, že se zimou Rusky přezují z podpatků na normální obuv. Mýlil jsem se. Jen přezuli na trošku silnější podpatky. Díky tomu mají obdivuhodně vypracovanou rovnováhu, protože chodit po většinou neuklizených chodnících na podpatcích je opravdu náročné a málokdy s sebou nějaká z nich praští o zem. V Kirově, který je kopcovatý, se lidé kloužou přímo po chodníku, takže mají rovnováhu ještě větší, ale současně mění chodníky ve smrtící pasti. Nicméně po tomto tréninku jsou i bábušky i dědušky vyzrbrojeni takovým smyslem pro rovnováhu, že zvládají obstojně balancovat i na nejhorších površích.

Workcamp v Kirově číslo 2

2011-02-07T19:41:00.003+02:00

Druhý workcamp v Kirově byl významný tím, že byl první svého druhu. Byl zaměřený na propagaci dobrého chování lidí k dětem, speciálně jejich rodičů. V Rusku je velký problém s odloženými dětmi a dětské domovy jsou plné. Camp organizovala SFERA moje přijímající organizace ve spolupráci s Centrem sociální pedagogiky a nově vzniklým Centrem mezinárodní spolupráce. Nově vzniklým je zejména důležité, protože v Kirově nemá dobrovolnictví příliš velký základ a jeho popularizace je hodně důležitá. Za jedno, aby si Rusové sami uvědomili, že co za ně neudělá stát musí si zařídit sami (sociální oblast, ale hlavně taky ekologie je vážné téma, kvůli všudyválejícímu se odpadu) a za druhé že nejen cizinci sem budou přijíždět a pomáhat jim to napravovat, ale i oni sami si budou muset pomáhat až cizinci odjedou.

Náš program byl smělý a s druhou vedoucí Olgou nám trvalo téměř 3 hodiny z něj vytvořit dva smysluplné plakáty, které jsme pověsili na zeď. V průběhu campu ho chodili po různu dobrovolníci luštit se smíšenými úspěchy. Problém byl v tom, že nám naše koordinátorka Alla naplánovala zajímavý, ale opravdu šíleně nabitý program, ve kterém bylo od všeho trošku. Byli jsme s dětmi hrát si ve dvou nemocnicích a v dětském domově. Dělali jsme PR popularizační akci na místní střední škole a ptali jsme se studentů co si myslí o rodičovství a jestli svoje děti vychovají tak jak vychovali rodiče je. Hráli volejbal s dětmi ze střední (já ne, dobrovolnický tým dostal stejně náklep i bez mé pomoci :-)), účastnili se kulatého stolu se zástupci státních mládežnických a sportovních organizací Kirovské oblasti a vedoucími z různých neziskovek, udělali několik prezentací o našich zemích atd.

Velké problémy nám dělaly malé změny v programu, které dělaly už tak nepřehledný program naprosto nezřetelným a sami jsme jako vedoucí nevěděli co se bude dít natož, abysme to mohli říct našim dobrovolníkům. Pár z nich neslo špatně, že se jim informace neříkají hned a nedokázali pochopit, proč je vždycky nesvoláme nebo nejlíp s Olgou neobíháme pokaždé když se něco změní (cca každou půlhodinu) ostatní se s tím srovnali a nějak se s tím naučili žít. Taky bych preferoval, vědět co mám svým dobrovolníkům říct, ale často jsme sami s Olgou nevěděli co a kdy se změní. Vlastně prakticky nikdy.

S dětmi jsme si ze začátku nevěděli co počít, ale po čase jsme se to naučili. Spoustu vrásek nám s Olgou nadělala Holandská účastnice, která byla zvyklá poskytovat často a dlouho zpětnou vazbu. Musím říct, že jsme se od ní s Olgou hodně naučili, ale taky musím říct, že nám dělala masivní paseku ve všem a nakonec nás dost štvala. Ne kvůli třeba i bolestné zpětné vazbě, ale kvůli tomu, že se chtěla každý den o něčem hádat, vždycky když se jí něco nelíbilo (což nutně neznamenalo, že je něco v nepořádku, jen se to nelíbilo jmenovitě jí a tím pádem bylo všechno špatně). Urážela se, protiřečila si, protože zapomínala o čem jsme se bavili předtím v mase přílivů nových emocí a myšlenek. No opravdu to je hodně složitý člověk k soužití. Zejména mě udivovaly momenty, když se urážela, že jí nikdo neposlouchá když jsme její (často opravdu hodně dobré) nápady neimplementovali hned a všechno se hned podle toho nezměnilo. Když se zase změnili podmínky, protože co nám slíbili nebo někde sdělili bylo špatně (běžná věc v Rusku), například věk dětí, pro které máme připravit aktivity a my pak neměli pro danou skupinu připraveno nic adekvátního, tak jsme se dozvěděli s Olgou, že je to naše chyba, že známe ruskou mentalitu a měli jsme to očekávat. To je svatá pravda, na cestě za tím být dobrým vedoucím to beru jako dobrý podnět, ale je jaksi nemožné predikovat všechny miliony situací, které mohou nastat a i kdyby varianty byly jen 3 tak nám to v přesné přípravě nepomůže víc než ta nepřesná informace, kterou už máme. Nebo pro tuto účastnici byl problém, že mají dobrovolníci na workcampu jinou motivaci než ona (pomáhat a intenzivně pracovat s dětmi), například najít nové známé, vypilovat jazyk nebo pomalu se seznamovat s prací s dětmi trochu z po vzdálí. A zase to byl obrovský problém, nejdřív že nezahrnujeme dostatečně ruské dobrovolníky, potom že se flákají. atd. a td.

A takhle jsme se hádali celý camp. Na to, že to byl první projekt tohoto typu v Kirově tak musím říct, že si myslím, že jsme udělali hodně práce a (nehledě na to co si myslí holanďanka) jsme, i díky velké pozornosti médii, minimálně ukázali, že dobrovolnictví existuje (pravda za 14 dní jsme všechno neobrátili vzhůru nohama a nezměnili v 100% funkční systém dobrovolnické podpory, jak si nejspíš podle mnoha svých výroků představovala), ale pomohli jsme se základní publicitou při příležitosti otevření Centra mezinárodní spolupráce, která je vůbec první dobrovolnickou mezinárodní organizací v Kirovské oblasti. Já hodnotím výsledky campu na výbornou. Za spoustu dodatečných nápadů a akcí patří díky právě zmiňované Holanďance, škoda jen že se často zasekla a nechtěla se sama díky uraženosti účastnit některých akcí nebo pak nadávala, že byly na nic.

Ve volném čase jsme byli opékat buřty v lese, zašli na disko nebo se jen procházeli po městě (já ne já už tam byl 2x). Když se podaří dopilovat program tak to bude opravdu jeden z campů, který mění okolí a skutečně pomáhá. Také díky dobrým vztahům pořádajících organizací s dětskými nemocnicemi, dětskými domovy atp. Rozhodně doporučuji tam jet. Bude to zatím jediný sociální workcamp v Kirově za rok ten druhý bude už klasicky ekologicky zaměřený.

Knihovna

2011-01-20T21:49:00.003+02:00

Dnes jsem měl mít, už hotovou, přednášku o ČR v dětské knihovně. Ale v žáci základky nepřišli protože je chřipková epidemie a školy jsou na 10 dní zavřené. Takže jsem si zase šel povídat s knihovnicemi. V příštím životě, jestli budu ženská, budu knihovnice. :-) Mají super život, zprostředkovávají vědění potřebným a mládeži a přitom se můžou celý den hádat o literatuře a vrtat se v ní. Krásný klidný život.

Dnes mě i nakrmily, dostal jsem hrachovou polévku a párek s bramobrovou kaší a jakousi zeleninovou čalamádou.

Prezentace bude po mém návratu z workcampu. Zítra si ještě zahraju Dědu mráze a odprezentuji Hradec Králové na konzulátu a pak v sobotu balit a v ne. v 5 ráno do Kirova.

:-)

Na poliklinice

2011-01-20T17:10:00.002+02:00

Pro nastávající workcamp s dětmi je potřeba projít následující testy u lékařů.

HIV a syfilis test,

Rentgen plic kvůli tuberkulóze

Prohlídku u dermatologa

Na ruské soukromé poliklinice to vše proběhlo neuvěřitelně rychle a za 480 Rublů. Ozářili mě v jakémsi boxu. Vrazili do mě jehlu a nacucli trochu krve a dermatolog se na mě podíval ze předu a ze zadu, na ruce a vyhodil mě. Za 40 min hotovo. Ač se mi rychlost takové prohlídky líbí, jestli takhle zacházejí i s člověkem, kterému něco je tak na nic co není naprosto očividné nikdy nepříjdou.

Poslední dny

2011-01-19T20:37:00.002+02:00

Mám hodně práce. Dostal jsem za úkol spoluvytvořit mezinárodní pool školitelů, no jsem zvědav jak to dopadne:-) Taky jsme promítali další film. Saturnina. Bylo to trošku fiasko, chtěl jsem to víc zpřístupnit anglickými titulkami, ale ty byly fakt mizerné a navíc se to studentům v hlavě míchalo, ČJ, Ruština a Angličtina. Takže příště max s českými titulky.

Prezentaci v knihovně mi zrušili, protože kvůli jakési nemoci zavřeli školy. Nejspíš jenom chřipka.

Budu také účinkovat ve hře pro děti v jedné místní školce o oslavě nového roku ve světě. Má role je Děd Mráz :-) Musím se naučit komplikovaných asi 10 vět textu na 1,5 hodiny.

A o víkendu (v neděli) jedu dělat vedoucího na další workcamp v Kirově. Mám dost aktivní druhou vedoucí, alespoň pokud jde o přípravy. Jsem zvědav co bude dělat až dojedou dobrovolníci :-)

Rusové a orální sex

2011-01-17T23:53:00.001+02:00

Rozhodl jsem se narazit i na trochu lechtivější téma. A předem bych chtěl upozornit, že moje informace pochází jen z jednoho zdroje (který to má ovšem potvrzeno i od zdrojů dalších - rozumějte dalších dívek). Také se uvedená zjištění týkají hlavně pánů z venkova ve městech se s tím prý vyrovnávají lépe. No a co jsem tedy zjistil?:

Po konverzaci s jednou Ruskou jsem zjistil, že Rusové se této praktiky bojí a moc se jim nelíbí. Údajně si představují, že by ženská měla pořádně uspokojit je a že to je hlavně důležité (toto chápání je rozšířeno i v jiných zemích, takže nás nepřekvapuje :-)). Poskytovaný orální sex tedy považují za podřadný a nedůležitý.

To se o Ruskách nejspíš říct nedá. Občas se prý povede ruského muže k dané aktivitě přesvědčit, ale pak to za moc nestojí, protože se mu do toho vůbec nechce. Nicméně Rusky, i když se toho taky trochu bojí (protože se bojí, že je to divné, když chlapi se toho bojí), tak se jim to líbí a chtěly by, nicméně je nedostatek.

Z toho plyne ponaučení pro muže ostatních národností a neohrožené Rusy jak zapůsobit na Ruskou ženu :-) Pravda moje informace mohou být zkresleny, jak jsem již naznačil na začátku, ale určitě je to zajímavé zjištění.

Muzeum GAZ

2011-01-16T00:21:00.000+02:00

Včera jsem také byl v muzeu Gorkovského autozávodu, neboli GAZ. Je to jedna z největších fabrik na výrobu aut a věcí s tím spojených v Rusku. Vyráběly a vyrábějí se zde také slavné Volhy. Není sranda muzeum najít, dveře mají zabarikádované a je potřeba dojít do hlavní administrativní budovy GAZu a tam se zeptat. Zeptat se je potřeba vícekrát, protože vrátná odpovídá na otázku "Je zde muzeum GAZu?" jednoduchým "Ano" a kouká skrze vás, nějak jí nenapadá vůbec si dotaz spojit s možností třeba ukázat kudy.

Vstup je 50 rublů a za ty expozice stojí. Fotky zde: http://kiutlanuxiwaj.rajce.idnes.cz/Museum_GAZ_2/

A dnes jsme byli pomáhat dětem v dětském domově stavět horku ze sněhu ze, které by mohli sjíždět dolů. Nakonec z toho byli figurální sněhuláci, ale moc se nedařilo, protože byla málo zima. Dvě hodinky jsme tam blbli se sněhem, pak si dali čaj a jeli dom. Domov mají opravdu pěkný a civilizovaný a děti vypadaly ve směs spokojené.

Vanoce - novy rok v Yl a vánoce v Diveevě

2011-01-16T00:19:00.000+02:00

Tak nový rok jsem v Joškar oslavil půlnoční večeří a následným objížděním kamarádů s kamarády autem. Za střízliva, pochopitelně.

V Rusku je zvyk, že dárky na nový rok přináší Děd mráz a jeho pomocnice (říká se dcera???) Sněhurečka. Děti si musí stoupnout na židlí a říct nějakou básničku nebo písničku. Když přišli ke mě tak jsem to nechápal, ale zazpíval jsem jim "Prší, prší.." a dostal vlastnoručně vyrobený 30 cm vysoký vánoční stromeček.

Pak jsme vyrazili na objížďku známých a navštívili celkem 3 byty a vrátili se ráno. Sranda byla v posledním kdy jsem byl převlečen za Dědu mráze a nic netušící slavící v bytě vůbec netušili kdo jsem, proč tam jsem a proč mám tak divný přízvuk a když se dozvěděli, že jsem Děd mráz z Čech tak chápali ještě méně.

Mají zde taky 14 dní od nového roku párty na náměstí Lenina. S ledovými a sněhovými sochami a muzikou každý večer a taky vánočním stromečkem. Když jsme tam byli, tak jsem si bohužel zapomněl foťák.

Veřejné fotky zde: http://www.facebook.com/album.php?aid=103497&id=1178542493&l=6158c3edcf

Při pobytu v Joškar jsme ještě navštívili saunu a divadlo, prostě pohoda. Potom jsem se vypravil autobusem zpět, zase nádherných 7 hodin v busech a po návratu do NN mě čekala hned 4 hodinová cesta do Diveeva. Je to malá vesnice s velkým klášterem. Klášter je poutním místem ze dvou důvodů. Kvůli svatému Serafimovi a je tu také svatý pramen (údajně opravdu hodně zdraví prospěšný i z hlediska vědeckého, protože obsahuje mnoho stříbra). Cesta už mi fakt neudělala moc dobře. Ale po příjezdu se vše zlepšilo. Dostali jsme rozchod a hned na začátku mě a další 3 kluky chytla jeptiška jestli jim můžeme pomoci s jídlem z kuchyně do jídelny. Naložili jsme na saně dva obrovské hrnce a tak jim pomohli docela dost. Pokud někdy pojedete, zejména pánové, do Diveeva tak se tam zkuste zeptat jeptišek jestli nepotřebují s něčím pomoct. Myslím, že vám budou extrémně vděčné za cokoliv. Potom se všichni rozprchli a já si chtěl klášter projít sám, ale furt se mnou někdo chtěl chodit. Kostely byly otevřené dva a byly narvané až k prasknutí poutníky. To značně odporovalo mojí představě posezení v kostele ke klidnému rozjímání. Tak jsem se prostě procházel po okolí a fotil. Všechny krámky v okolí prodávali, k mému odporu jen ikony, hledal jsem pirožkárnu, protože jsem měl fakt hlad. Obchod jsem našel až po cestě zpět k autobusu a koupil si chipsy a sušenky - jediné jídlo které se nemuselo vařit co tam měli. Pak jsme se vydali k prameni. Po cestě se v autobuse konzumovali i alkoholické nápoje, aby nastávající koupání nebylo tak strašné.

Myslel jsem si, že se budeme koupat v otevřeném jezeře, ale na koupání byly vytvořené speciální bazény ve srubech, aby voda nezamrzala. Odhadem měla tak 4-5 stupňů. Holky měly vlastní srub a překvapily mě tím, že se všechny chodily převlékat do plavek. My chlapi tam prostě lezli na Adama. Zvyk je, že se člověk musí 3x potopit s hlavou a věřící by se mezi tím měli pokřižovat. Voda mě dost překvapila tím, že nebyla tak studená jak jsem čekal, než jsem do ní ponořil hlavu. Po koupeli my bylo fakt fajn a úplně jsem vystřízlivěl.

Po cestě zpět jsme všichni už jen spali.

Fotky zde: http://www.facebook.com/album.php?aid=103489&id=1178542493&l=a3693ed25f

2011-01-15T23:58:00.000+02:00

Rvaní se do autobusů a obecně všude aneb "paďom talkaťsja"

2011-01-15T23:00:00.000+02:00

Je neuvěřitelný fenomén. Uvidíte stát pár lidí na zastávce a najednou přijíždí autobus. Veškeré babičky, muži ženy ve středním věku, mládež se rozeběhne k autobusu, kterým chtějí jet. Nehledí na okolí, teď je to jen bus a oni. Rvou se naráží do dalších lidí, srážejí je. Dobíhají k zastavujícímu autobusu, cpou se mu až pod kola ještě než je v zastávce a pak za ním běží. Jakoby to byl jediný sport, který znají a mají rádi. Soutěž o to kdo přežije alespoň do autobusu. Rozumný středoevropan stojí v po vzdálí a čeká až kolik těch šílených rusů se nacpe do autobusu (ví, že za 5 minut jede další stejně jako oni) a když ne narvaný až tak, že dveře nejdou zavřít tak prostě počká na ten za 5 minut, který je poloprázdný.

Cpaní se ven má úplně jiný řád. Řidiči, zejména maršrutek, mají tendenci zastavovat na minimální dobu takže se lidi cpou už přes nacpaný bus, maršrutku, metro atp. k východu několik minut před výstupem. Takže nadávají rvou se, ptají se kdo bude vystupovat a kdo ne a vůbec se zbytečně rychle a vehementně přesouvají v autobuse. A když už se náročně přesunou na místo u dveří a všechny vystrkají, tak pak spokojeně několik minut čekají než zastaví.

Jojo rvaní se kamkoliv je jeden z hlavních Ruských sportů. V Joškar mě předběhla paní ve frontě u masného pultu, protože jsem zdržoval a vybíral si moc dlouho. Tak něco zařvala a dostala to. Na ohleduplnost se tady nejede :-)

Jak se dostat o svatcich do Yoshkar-Oly

2011-01-15T20:00:00.000+02:00

Po Moskvě jsem měl jet na silvestra do Yoshkar-Oly. To znamenalo, že jsem dorazil v 3:45 ráno do Nižného došel domů, uvařil si kafe vysypal batoh na zem, vybral pár věcí do malého batůžku, najedl se, osprchoval a vyrazil na bus.

Bylo kolem 6:30 ráno 30.12.2010, když jsem dorazil na autobus nádraží. Všichni jakoby se zbláznili a na nový rok jeli někam na návštěvu. Nový rok je pro rusy jako naše vánoce. Mají stromeček a dávají si dárky a navštěvují se. Došel jsem do kasy a tam se dozvěděl, že lístky do Joškar i do Čeboksar (město po cestě) jsou na dnešek vyprodané. Vyšel jsem ven kde většinou lidi vykřikují jména měst kam jedou vlastním autem (nebo nahánějí do autobusů na černo) a počkal si až uslyším Joškar-Ola. Uslyšel jsem a dotázal se za kolik. Pán mě ohromil sumou 3000 Rublů. Pro srovnání benzín na celou cestu by stál cca 500 a kdyby si řekl o 1000 tak je to skoro adekvátní, kdyby jsme jeli jen ve dvou. Odpověděl jsem jen udiveně "Oj" a on odpověděl "Co, Oj. Je to 450 Km" odvětil jsem mu, že to vim a s demonstrovaným naštváním jsem odešel. To už by vyšlo levněji si to auto v půjčovně půjčit, zajít na nádraží, chvíli tam vykřikovat, nasadit poloviční cenu a sehnat do auta aspoň dva spolupasažéry a na zpáteční cestě totéž. Šel jsem si koupit piroh k snídani, ale nádražní pirožkárna ještě neotevřela. Začátek nic moc.

Rozhodl jsem se, že zkusím vlak. Věděl jsem, že do Joškar jede jen jeden vlak denně a to z Moskvy (divné? počkejte dál), ale chtěl jsem to zkusit třeba přes Čeboksary (jsou na východ od Nižného a fous na jih). Dojel jsem zpět (cca 6 km) na vlak.nádraží a šel se zeptat na informace. Bylo mi oznámeno, že do Joškar jedině přes Moskvu nebo Arzamas (100 km na jih od NN je to ten samý vlak), do Čeboksar to samé. Nebo můžu jet v noci do Kazaně, vystoupit v jakémsi městě Zelený Důl a tam nad ránem chytat busy (pokud budou) do Joškar.

Tady bych se chtěl pozastavit nad tou kuriozitou ruských drah. Joškar je na východ a trošku sever od NN. Jediné co stojí železnici v cestě je řeka Volha. Most přes ni je tady v NN a pak až někde u Kazaně, právě v tom Zeleném Dole. Vlak z Moskvy jede přes Arzamas tzn. z jihu objíždí NN a pak jede přes nějaké vesnice. Dráha se pak dělí. Jedna jde na východ do Z. Dolu a jedna na sever do Čeboksar a tam taky končí, protože se tam vlak nedostane přes Volhu. Vše naznačuje, že dráha na Kirov by se mohla klidně kousek na sever od NN dělit a zahnout na východ do Joškar. To se taky skutečně děje jenže trať končí slepě kdesi v jakési vesnici v pustině. Shrnuto, pokud chcete do Joškar-Oly tak jedině vlakem z Moskvy nebo se nějak dostat do Čeboksar, odkud je to jen 100 Km a dojet to busem.

Takto informován jsem se odebral na druhé bus nádraží kousek od vlakového odkud mě vyhodili, že odtamtud nic takového nejede. Odhodlaný jsem se vrátil na hlavní aut. nádr. koupit si lístek alespoň na zítra.

Dojel jsem tam a z opravdu extrémně zpruzené paní za kasou postupně vyrazil všechny informace o spojích příští den a koupil si jízdenku na druhý den ráno. Šel jsem ven a tak obcházel nádraží a nemohl jsem si nevšimnout klasického chaosu, někdy busy odjížděly poloprázdné někdy přecpané, ale na kase vždy prodávali jízdenky na místo a říkali, že místa nejsou. Zvláštně to vypadalo zejména u poloprázdných busů. Řidiči si často totiž nechávají některá místa volná, aby na ně mohli na černo propašovat cestující. Resp. seženou je bokem někde po nádraží, posadí do busu a koupí jim jízdenku za pár rublů do nejbližší stanice a zkasírují sumu za to kam opravdu jedou. Když přijde kontrola (vždycky přidje zkontrolovat bus) tak všichni mají lístky a vše vypadá ok. To je první metoda. Druhá je, že vás pošlou někam za roh (často těžké pochopit kam) a když autobus odjede tak vás naberou za tím rohem a pak zaplatíte (proto ta prázdná místa při odjezdu busu, do cílové stanice pak už dojede plný :-)). Fajn je, že ještě nikdy nechtěli víc než je skutečná cena jízdenky.

Tak jsem se poflakoval po nádraží a hledal nějakého lákače. Nenašel, ale bus do Čeboksar vypadal opravdu hodně prázdný. Tak jsem u něj prostě zevloval a čekal na příležitost, nakonec jsme tam takhle zevlovali 3. Řidič nám řekl, že už mají plno a pak nás odvedl kus stranou a ukázal nám bus, který příjížděl odkudsi a jel kamsi, ale přes Čeboksary. Řidič nám otevřel dveře a vpustil nás dovnitř. Takže to na nádraží vypadalo, že už jsme tam byli.

Do Čeboksar jsem se dostal. Když jsem chtěl vrátit jízdenku na příští den tak mi na Ćeboksarském nádr. řekli, že to ale není jejich lístek (vypadá naprosto stejně) a že ho musím vrátit v NN :-) "Je nám líto" :-) Tak jsem si ho nechal, když už jsem ho zaplatil. Koupil jsem si konečně piroh a počkal na Maršrutku do Joškar. Jízdenka se nakonec hodila, protože byl potřeba nějaký důkaz o tom kde jsem byl kvůli registraci na imigračním. Jinak prý pokuta pro mě 2000 a pro Sferu 40000 rublů. No fajn, za těch 400 to nakonec stálo.

Rozepisovat se o tom, že ten šílenec jel s Gazellou kolem 100 Km nemá příliš smysl. Přežil jsem.

Moskva shrnutí

2011-01-14T19:55:00.000+02:00

Tak musím říct, že jsem rád, že jsem v Moskvě byl a že už tam nemusím. Moskva, jak se zdá, bude město řízené sebestřednými, bezpáteřními a mírně retardovanými zbohatlíky, které je plné lidí umírajících na pokraji chudoby. Je to něco jako předměstí pekla pro duševně zdravé jedince s lidskými hodnotami.

Navíc, kreml je sice docela velkej, ale nic ohromujcího. Rudé náměstí nic moc a taky jak všichni říkají, že je obroooooovské, tak není. A na Lenina se člověk dostane jen 2 hodiny denně 5 dní v týdnu. No nevim, se mi v Moskvě nelíbilo.

Zajímavost byla, že tou dobou co jsem tam byl, tak se dostala teplota až na hodnoty kolem nuly a pršelo. To znamená, že se všechno obalilo tlustou vrstvou ledu. Stromy a dráty vedení to nezvládali a lámali se, do aut se nedalo dostat a silnice a chodníky se proměnily v nekonečná kluziště. I potom co začalo trošku mrznout to ničemu nepomohlo. Kusy chodníku s udupaným sněhem, zmoklým a zmrzlým na led a znovu posněženým se vyskytují všude v Rusku. Chůze po nich vyžaduje značné zkušenosti a um. Tou dobou byly v Moskvě takové skoro všude.

Pokud jde o centrum a kulturní pamětihodnosti. Jak už jsem napsal Kreml a pod mě příliš nenadchli. Arbat je prostě taková ulice s předraženými obchody. Nový Arbat, je impozantní dílo Ruských betonářů, které mě pravda udivilo a už chápu podle čeho postavili v Hradci "Benešovku" a v jiných městech podobné nákupně obytné ulice. Nový Arbat je jen asi 10x větší. Jediné co jsem mi v Moskvě zatím líbilo byly "Stalinovy sestry" a metro. Metro je impozantní svojí rozlehlostí, některé stanice jsou opravdu pěkné a když si všímáte, všude jsou vrata, které umožňují z metra udělat kryt. To je i jinde po světě, ale tady jsou ta vrata třeba přes dvě patra.

Teď se se zpožděním pokusím dopsat události kolem silvastra a vánoc

2011-01-14T19:50:00.001+02:00

3 perličky z Ruského života

2011-01-11T14:05:00.007+02:00

Telefony a simkarty

Zajímavost ruských lidí, je že mění poměrně rychle sim karty u mobilů. Nevim proč, ale ve výsledku sokoro každý (alespoň mladý) Rus změní číslo tak min jednou do roka a někdy má i více sim karet. Spoléhat se tedy na to, že si na někoho vezmete číslo a dovoláte se mu třeba za týden je poměrně vratké. Nakonec skoro nemá cenu ukládat si čísla na všechny lidi, jen na ty se kterými se často vidíte a od nich se potom na čísla po dalších lidech vždycky doptat.

Dveře

Stejně jako zámky v Rusku, dveře jsou zajímavá věc. Často jsou ocelové, těžké dvouplášťové. Třeba dneska jsem v dětské knihovně (jedno z mích pracovních míst) bojoval 5 cm tlustými (nejspíš dutými, jinak by asi nešly ani otevřít) dveřmi. Jejich otevření vyžaduje určitou sílu, zejména na kluzkém namrzlém, zasněženém chodníku. Ruské děti se s tím musí halt poprat. Když se tak rozhlížím po domovních dveřích a bytových dveřích, všechny připomínají trezorové dveře, které by v pohodě ustály menší výbuch, oheň nebo palbu z krátkých ručních zbraní. Proč tady jsou? Že by proti zlo

dějům? Je pravda, že pokud vidíte dveře, které je potřeba vyhodit do vzduchu tak se vám a

si už krást nechce (nebo si jen ukradnete klíč:-)) Podle mě je nejpravděpodobnější, že se v Rusku prostě počítá s domobranou a budovy jsou už od začátku stavěny tak, aby se v případě invaze dobře bránili. To js

em nejdřív bral jako vtip, než jsem v Joškar-Ole uviděl školku, která má kolem sebe přístřešky kde si děti mohou hrát venku i za deště (jakože fajn, že můžou být na

čerstvém vzduchu), ale ty

přístřešky s otevřeným pr

ostorem dovnitř a okny ven fakt připomínají dosti bunkříky. Nehledě na to, že v okolí jsou prostě jen paneláky, které

tvoří kolem školky solidní zeď a vzniklý dvůr by se ze školky bránil opravdu relativně bez problémů. Hlavně když tanky se dovnitř ani nedostanou. No posuďte sami z fotky z google maps. Ideální místo pro předsunuté velitelství.

Nápis v buse/maršrutce

Mě dneska pobavil. Vlastně byli dva a rozhodně ne příliš staré na ještě nezašlých samolepkách. První začínal "Soudruzi pasa

žéři" a pokračoval, že jakékoliv podezřelé zavazadlo, které by mohlo obsahovat bombu máte nahlásit řidiči.

Druhý popisuje kdo má může Maršrutkou jezdit bezplatně seznam je v tomto pořadí a v překladu zní:

- Hrdinové Sovětského Svazu

- Hrdinové Ruska

- Nositelé Řádu Slávy

- Děti do 7 let

Abyste si dovedli představit co je Maršrutka tak přikládám dvě fotky.

Je tu větší PAZ, ta totálně špinavá, používaná ve velkých městech nebo jako příměstská dálková maršrutka v menších. A všude bez rozd

ílu je používaná i malá (jako m

aršrutka většinou žlutá) Gazella. Jinak Gazelly jsou naprosto univerzální stroj používaný i jako dodávka, sanitka atd.

Jak přimět lidi, aby zkusili/ochuntali váš výrobek? Aneb spolehlivá marketingová strategie z Ruska

2011-01-10T18:30:00.003+02:00

Zejména výrobek dražší než konkurence a třeba i lepší, který by si lidé jinak nekupili protože nechtějí utrácet za dražší nebo na to nemají. Řešení: Nechejte alespoň nějakou část dne v regálech jen výrobky dražší od jednoho výrobce. Vymluvte se třeba na to, že nakupujete přesně na sklad, aby vše bylo čerstvé. K večeru prostě necháte v regálech jen to co chcete prodat a ono se to prodá i za vyšší cenu. V Rusku funguje ještě lépe, protože jsou prostě lidé zvyklí, že občas něco není. Nejsou dneska rajčata, mléko, citrony? Tak nejsou, koupíme je až budou nebo se obejdeme bez nich. Jak jsme si v Evropě už zvykli žít rozežraně ... :-)

České pivo v Rusku

2011-01-09T16:09:00.003+02:00

Ještě než se pustím do extenzivního vyprávění o svém novém roce a vánocích a cestování s tím spojeným začnu jednou milou zajímavostí. Včera jsme měli "hudební párty". Všechny jsem poučil, že je potřeba přinést si jakýkoliv hudební nástroj. Většina lidí si vyrobila jakási chrastítka. Party byla smíšeným úspěchem. Nebo spíš neúspěchem. Trošku jsme si zahráli, ale nebyl tady, žádný pořádný kytarista, který by to solidně rozjel.

Každopádně při té příležitosti, přišla i jedna ruska s kamarády. Ruska se jmenuje Káťa a chodila chvíli s jedním Estoncem co tu byl jako EVS a před tím, než jsem jel dom mě poprosila, abych jí přivezl české pivo. Dovezl jsem jim Svijnanskou 11 a tak si mezi sebou holky i kluci rozlili jednoho lahváče a vykřikovali superlativy a vydávali zvuky úžasu. Že prý nikdy netušili, že takhle může chutnat pivo, nebo že by chutnat mělo. Tak mě to potěšilo a po tom co jsem zase taky ochutnal, dospěl jsem k závěru, že ruské pivo je fakt extrémní humus. Ve většině případů, je ale možno ocenit jak moc velkej humus až při přímém srovnání.

Dulezitost vlastnictvi igelitky v Rusku

2011-01-05T18:45:00.001+02:00

Igelitka má v Rusku důležité místo v životě lidí. Igelitka byla za komunismu nedostatkovým zbožím a velkou vzácností. Igelitky se dokonce stále prodávají po ulicích za pár rublů (jen ty pěkné). Obecně je tady igelitkám přikládána větší důležitost než jsem zatím viděl ve zbytku Evropy. Igelitky v obchoďácích nejsou zadarmo, kromě SPARu (možná i jinde, ale zatím jsem se s tím nesetkal). SPAR je totiž mega drahý, takže dát člověku igelitku zadarmo jim neublíží. Ne že by jinde ublížilo, ale igelitka je prostě důležitá vzácná věc, kterou jen tak zadarmo nedostanete :-)

Postreh 3.

2011-01-02T22:23:00.002+02:00

Pri cestovani po Rusku je casto nutno resit nedostatky improvizaci. Muze se napriklad snadno stat, ze pro rozpusteni sumiveho aspirinu v ciste studene vode se vam nebude dostavat nektere z ingredienci. Casteji te druhe. Nabizi se caj, limonada, horka voda, cola atd. siroky vyber :]

Postreh 2.

2010-12-31T21:38:00.002+02:00

Zatimco na zapade se a priori automaticky pocita s tim, ze je clovek pitomec a musi byt proto vseobecne a vsude chranen a vsechny urady, stroje, narizeni a vetsinou i lide s tim pocitaji a jsou pokud mozno "blbuvzdorne", naopak na vychode se pocita s tim, ze clovek umi sam premyslet a pokud ne tak ho neni zadna skoda, proto neni treba zdrzovat se podavanim zbytecnych informaci nebo provadenim jakychkoliv zabezpeceni.

Zjisteno: Pri nastupu do Ruskeho vlaku pres metr a pul hlubokou prurvu, zapaleni ruske trouby s malym vybuchem, cteni napisu na moste ve Velke Britanii hlasajiciho: "Neskakejte z mostu, je tu prilis melko!", nekonecnych zapadnich skolenich o bezpecnosti prace atd.

Postreh 1.

2010-12-31T21:30:00.002+02:00

Rusko je zeme o pobytu v niz lze se slavou a zajimave vypravet a oniz se vzdycky vypravelo, ale s podstatne mensi slavou se v ni ve skutecnosti zije a zilo

Postehy

2010-12-31T21:29:00.001+02:00

Tak jsem se rozhodl, ze jsem budu psat kraticke jednovetne, pokud mozno vystizne, postrehy z cest [ted z Ruska], ktere stoji za zminku.

Setkani v hostelu

2010-12-29T18:02:00.002+02:00

Vcera jsem se zapovidal s jednim clovekem v hostelu. Byl tady na navsteve v Moskve kupovat svemu sefovi auto. Armenec, ktery ted zije v Rostove a je vystudovany pravnik. Studoval pet let v Moskve. Vykladal jsem mu o Cechach, kde to je a co to je [spoustu to ho vedel a i o historii mel docela dobre poneti], vedel taky, ze uz nejsme Ceskoslovensko. Timhle se nesnazim znalosti Rusu [Armencu] o okoli nijak snizovat. Jde spis o to ze Rusko uz je tak dost velka zeme a problemu je tu az nad hlavu, nez aby se bezny clovek zabyval dalnym okolim jakym je evropa, navic kdyz pres sdelovaci prostredky se k nemu dostanou informace opravdu hodne zprostredkovane a pozmenene [jako k nam o okolnim svete, nebo v jakekoliv jine zemi] a jeste opravdu tech detailnich zprav neni moc a musel by v tom onen clovek aktivne hledat.

Rikal mi, ze bych se mel ozenit a ze nechape co delam v Rusku, ze je to zeme ovladana "debilama" [s timhle vyrokem postupne zacinam dost souhlasit], kde se maji vsichni spatne [vetsina se nema dobre] a neni tu co k videni [zalezi na tom co clovek hleda]. Snazil jsem se mu vysvetlit, ze dokud do nejaky zeme sam nepojede a nepodiva se tam a nepresvedsi se na vlastni oci tak nemuze verit tomu co se o ni rika. Ptal se me na to co jsem zjistil o Rusku, a ja musel uznat, ze jsem obevil spoustu toho co se o nem rika a tim vzala moje lekce o uzitecnosti mezikulturniho vzdelavani za sve.

Dozvedel jsem se, ze jeho mzda cini 8000 rb/mes. Nevim jestli po odecteni najmu, ale asi jo, protoze uz po nem dal nemluvil. Kdyz zaplati co ma diteti, zustavaji mu 2000 rb na preziti. To neni vubec moc.

Placeni elektriky a vody a plynu se resi jednoduse. Placne se magnet na meric a ten zastavi tu merici vrtulku, nebo disk a nic to nenameri. Kdyz prijde odecitac tak se ho musite zeptat jestli ma soudni prikaz, kdyz ne tak ho vyhodit a do bytu nepoustet.

Moskva

2010-12-27T14:54:00.003+02:00

Sel jsem si koupit vodu a pri hledani supermarketu jsem nasel kolosalni budovu ruskeho 'Zamini' [monumentalita mistnich budov se mi libi] a Gorky park . Ten byl zavreny a tak jsem se dovnitr nedobyval. Jen jsem si zabroukal Wind of change a sel zpet do hostelu. V malem obchode si koupil sladke ke kafi, dve mandarinky, dva pekelne drahe burtiky obsahujici maso a kyzenou vodu. Ted jdu neco dospat nez prijde Kurnia a bude chtit abych provozoval sightseeing.

Jeste jsem zapomnel dodat, ze tady byla kalamita. Predevcirem prselo a soucasne mrzlo. Takze se vsechno obalilo ledem. Auta jsou ve skorapce z ledu, draty el. vedeni jsou moc tezke a trhaji se a babusky se klati k zemi jak brizy v tajze pri vichrici [a nejen babusky]. Vcera rozmrzlo, trochu ale vsude byly stale nasledky a kusy ledu padaly odevsad a vsude bylo svinstvo a babusky se stale klatily [a normalni lide taky]. Dnes snezi. Jeste jsem venku nebyl, ale snehu tam je dostatek.

Z Hradce do Moskvy

2010-12-27T11:57:00.002+02:00

Vlakem do Prahy, ze zasnezeneho letiste [bez zpozdeni] jsem se dostal do Helsinek. Tady mi zase vyjel batoh neztracen [uz statistiku trapim dlouho, uvidime kdy to prijde]. Vybral jsem si jen spatny autobus misto 615 jsem nastoupil do 615t a udelal si tak misto prime jizdy do mesta okruzni vylet po Helsinskych sidlistich. Po jejich shlednuti opet opakuji: "Chci tu bydlet" :]
Nasledne jsem zasel do sve oblibene kebabkarny a posunul se dale na zebricku civilizovanosti, kdyz jsem obednany kebab konzumoval priborem [minule rukama to bylo dost neandrtalske]. Splachnul jsem kebab litrikem vody zdarma, coz vyvolalo zvlastni travici reakci. Po tom co jsem nasledoval prirodu jsem si vsimnul, ze maji Finove na zachodech hodne casto velka zrcadla, ze se clovek pri konani potreby muze videt. Nevim jaky to ma smysl. :]
Autobusy do Helsinek odjizdeji kousek od multikina Finkino na metrozastavce Kammpi. Vypada to, ze je lepsi si dopredu zavolat [na maily mi skoro nereagovali], ale I kdyby clovek prisel rovnou na misto tak se asi do busu vleze. Vcera jely dva minibusy a zbyla min., dve mista volna. Na hranicich jsem si pokecal s celnici a bez problemu me vpustili do Rossije.
V Petrohradu jsem byl docela brzo, pred patou a vlak jel v 7.
Po usilovnem hledani jsem nasel dokonce zal ozidanja - cekarnu. V druhem patre nadrazni budovy za divnym vchodem. Cekal jsem, ze me tam nekdo spis zapichne a obere, ale nakonec jsem ukazal vstupenku a vesel do velke cekarny, kde kazdou lavicku mel zabranou nektery [casto hlasite chrapajici] cestujici. Nasel jsem jednu volnou [ze dvou], najedl se a hodinku si zdriml [pravdepodobne hlasite chrapajic]. Pri konverzacich s "ochraniky"- oficialni security na petrohradskem nadr. jsem pochopil, ze jejich normalni stav je znacne nalilty [Miso uz chapu tvuj zazitek].
Diky logistickym problemum [jak se dostat do Moskvy co nejdrive a nehnit v SPB] jsem musel zvolit drahy zpusob dopravy a vydal se z Petrohradu do Moskvy ruskym "pendolinem" jmenem Sapsan. Udajne jezdi az 220 km/h. Chtel jsem koukat z okynka a zazit si tu rychlost, kterou na motorce nikdy nepojedu :] ale mel jsem dost mizerne misto a byla tma. Kdyz se pak rozednelo a misto se uvolnilo. U okynka jsem si toho moc neuzil, protoze jsem konstantne usinal. Ale jako dobrej vlak to jinak je. Mit prachy tak bych tim asi jezdil.
Na Leningradskem nadrazi v Moskve me vyzvedla znama Indonesanka Kurnia, kterou jsme hostili pres Couchsurfing v lete. Studuje tu a mela by mi ukazat Moskvu. Pry je lepsi, kdyz vam tohle mesto nekdo ukaze. Hostel jsem si nasel, ale sam a ted jsem tu. Najeden a vaham jestli sprchu, spanek, nebo ven pro zasoby.

"Going back to NN, to wear that ball and chain .... lalala"

2010-12-25T14:53:00.002+02:00

Parafrázovanou částí songu House of the rising sun uvádím tento krátký příspěvek. Dneska jsem zabalil. Chystal jsem si na to celý den a najednou je za půlhodiny hotovo a já nevím čím vycpat batoh abych nerozbil lahve plné alkoholu, které vezu zpět do Ruska. Zabalil jsem za poslechu zmiňované písně v geniální arrange skupiny Geordie (http://www.youtube.com/watch?v=rPab0qMd-V4). Nějak se mi moc nechce zpět na cestu do studeného Ruska. Postupně v průběhu dne se tenhle pocit přeměňuje v cestovní horečku a začínám se těšit na další šílené zážitky v "zemi naopak". Jediné co mě už teď začíná mrzet je, že moje EVS je jen na 9 měsíců a tohle už je poslední pasáž. Potřeboval bych ještě minimálně ten další čtvrtrok navíc ...

Jak získat vízum tisíckrát jinak :-)

2010-12-22T14:30:00.003+02:00

V úterý jsem si došel pro vízum. Už mám najeté takové kolečko. Dojedu vlakem na hl. nádr v Praze. Metrem dojedu na Hradčanskou a odtud pěšky na Ruskou ambasádu. Protože si předtím do vlaku vždycky na nádraží v HK koupím něco dobrého a litrovku koly a ta se mi po vystoupení z vlaku nechce nést v ruce a já ji do sebe celou naliju, potřebuju už na ambasádě dost děsně na záchod. Zpět už se mi nechce stejnou cestou a tak to vezmu vrchem přes Holešovice a po veletržní dolů a tam si před Albertem po levé straně ulevím. Zajdu tam do čínské restaurace a ulevím svému hladu i močovému měchýři. Dám si nudle a pivo, dojdu na Vltavskou a dojedu do kanceláře INEXu. Už se z toho všeho stává tradice.

Na ambasádě to však všechno funguje naprosto jinak, pokaždé. Naposledy (v září) tam nikdo nebyl u okénka (č.4) Kde se vydávají hotové doklady a tak paní z vedlejšího okénka (pokladna) sama vstala, došla do 4 a pas mi dala. Vše hotovo za 2 minuty.

Teď (v prosinci) jsem tam stál asi 7 minut, pak si mě všiml chlap z okénka č.3 kde se podávají žádosti o vízum. Ukázal jsem mu kvitanci k vyzvednutí hotového víza, na které bylo dnešní datum. Nic složitého. Našel můj pas a nedal mi ho. Poslal mě s kvitancí do pokladny. Tam si ji paní vzala a vystavila mi potvrzení na 0 Kč (humanitární vízum je bezplatné) a oznámila mi, že si mám pro hotové vízum dojít 29.12. Ptal jsem se jí proč 29., když na mojí kvitanci je 21. a ona se zeptala "Co?" sebrala mi to potvrzení co vytiskla (kde bylo napsáno mimo jiné taky 21. a to protože to tam teď napsala/opsala z kvitance) a přečmárala jedničku na devítku. Pokusil jsem se jí vysvětlit, že už mám letenku koupenou na 26. a navíc už jsem tu byl před týdnem a vízum by mělo být zřejmě hotové (jist jsem si tím nebyl podle chování toho chlapa z okénka č.3 co ho sebral a zmizel). Zase si vzala to potvrzení, přetřela to bělobou a napsala na to znova 21., vynadala mi, proč jako říkám, že teda 29 a naštvaně mi papír podala. S nechápavým úsměvem jsem jí poděkoval a nevěděl co s papírem dělat, protože účtenka na 0 Kč není vízum, k ničemu ji nepotřebuju a beztak kdyby se něco platit mělo, měl bych to platit před týdnem ne v době vyzvednutí.

Tak jsem se zamyslel a stál tam a koukal na ten cár. Paní pochopila, že zvažuji další možnosti jak z nich vyrazit svůj pas a rozhoupala se, že mi teda ten pas třeba dá. Došla k okénku č.4 a tam ho pochopitelně nenašla, protože ho vzal už ten chlap od trojky. Ten pochopil co se děje a řekl, že ho má on. Pokladní se uklidnila, přestala si mě všímat a situaci vypustila z hlavy. Dal jsem pánovi o okénka č.3 bezcennou účtenku, on se na ni podíval a dal mi ji zpět s vízem a pasem. Kontroloval jsem si údaje a zjistil, že pochopitelně udělali chybu. Napsali mi do víza špatné číslo pasu (překlep o jednu číslici). Důrazně jsem zaprotestoval, vůbec se mi nelíbila představa s tímhle dokumentem překračovat hranice Ruské Federace. Chlap od okénka č.3 to pochopil a odešel. Za 5 min. se vrátil s novým vízem. Takhle dlouho jim to trvá vízum vyrobit. 5 min., ale kvůli tomu člověk musí čekat min. týden. :-)

Cesta dom IV - Helsinki

2010-12-22T13:26:00.002+02:00

Kolem hypo/cyklo dromu jsem prošel a zjistil, že to není olympijský stadion. Podle mapy (kterou jsem měl v batohu a zrovna se mi ji nechtělo vyndávat, ale předtím jsem si ji prohlédl) jsem zamířil k věži, kterou jsem považoval za věž u olymp. stadionu. Jak jsem procházel kolem budov a viděl tramvaje s čísly, která většinou měla jet kolem ol.std., ale jaksi nelogicky jezdily úplně špatnými směry. Dostal jsem se k jakémusi kongresovému centru a ze vnitř vyšel fin a finka (moji první) a povídali si a mě došlo "bože oni opravdu mluví Finsky". Za různých pobytů v Evropě jsem se naučil rozumět alespoň zlomkům různých jazyků a v Rusku už jsem si navykl, že tak nějak rozumím běžně, ale tohle. Takhle nesrozumitelný jazyk mě naprosto odrovnal, je to jakoby si ty zvuky vymýšleli rovnou při komunikaci. Když jsem se probral z šoku, uviděl jsem u kong. centra nástěnnou mapu a zorientoval se. Zjistil jsem, že věž podle které se naviguji, není ani náhodou věž stadionu, ale televizní věž někde úplně jinde a stadion je kamsi na jih cca 1,5 km. Zvyklý z ruských vzdáleností mě to potěšilo, že jsou Helsinky tak malé. Jak jsem tak šel s krosnou po městě, uvědomil jsem si jak je strašně tiché. Rozhlížel jsem se kolem a připadal jsem si v naprosto jiném světě (to že jsem přijel z Ruska na to mělo určitě taky dost velký vliv). Chvílemi jsem si říkal, jestli neležím někde v nemocnici v komatu a tohle se mi nezdá, tak to byl surreálný zážitek po SSSR.

Jak jsem tak koukal po okolí, zastavil jsem se na okraji silnice na přechodu. Když je všude sníh, tak není vidět kde končí chodník. Koukal jsem na zvláštní rovnoběžné rýhy skoro neznatelné ve sněhu a přemýšlel co to může být. Pochopil jsem, když se na mě valila tramvaj. Tramvajové koleje jsou zasněžené nebo od aut a pluhů zahrnuté sněhem, a i když vidíte na křižovatce tramvaj, tak bez znalosti topografie křižovatky, je opravdu těžké odhadnout kam pojede.

Nakonec jsem dodupal k hostelu (všude kolem byly obrovské hromady sněhu) a ubytoval se. V hostelu jsem potkal chlapíka co se mnou jel v busu ze SPB. Jel až do centra a na stadion MHD a už měl rozestlanou postel. Tss. já se aspoň prošel.

Protože se řidič furt někde brzdil rozvážením lidí dorazil jsem po třetí hodině Helsinského času a ven se dostal už po setmění. Do města jsem šel pěšky. Měl jsem domluvené rande s jedním Španělem přes couchsurfing. Původně jsem chtěl, aby mě hostil, ale neměl místo tak, že zajdeme alespoň na pivo po jeho hodině Finštiny. Udělal jsem si kolečko po městě. Zjistil kde je nádraží odkud jede bus na letiště dal si luxusní maxi mega kebab za 5€ což je v Helsinkách opravdu dobrá cena za jídlo (kebab byl obrovský, maso poněkud chuťově indiferentní sekaná, ale s pálivou omáčkou a luxusní zeleninovou oblohou). Na konzumaci takovéhle stravy je potřeba asi zvláštní zkušenosti, protože se mi to celé rozpadlo a nakonec jsem jedl rukama rovnou z talíře :-) Restaurace se jmenuje Chilli je myslím na křižovatce Keskuskatu a Ateneumgränden. a vodu tam mají zadarmo :-))) No luxus. Na Ateneumgränden jsem viděl taky docela přitažlivé asijské bistro. Potom jsem se prošel dál, viděl jsem dva super kostely, ale co to bylo zač jsem nezjistil.

Obešel jsem město a došel do parku a sešel se s Alfonsem. Zašli jsme do hospody s jedním jeho kamarádem a učitelkou Finštiny. V hospodě jsem v menu nenašel ani pivo trochu jsem se tím pobavil a pivo objednal a vypil. Začal jsem používat jediné finské slovo, které znám - Kiitos - Děkuji. Po čase jsem se naučil i jejich Ahoj, nebo dobrý den nebo co to je. Pořád jsem slyšel jak na mě křičí v obchodech Eéj. Tak jsem to pak začal říkat taky. Nakonec je to Hei :-). S Alfonsem jsme pak šli ještě do jedné hospody a tak jsem utratil za pivo 11€, ale fajn jsme si pokecali. Alfonso je profesí fotograf, je mu kolem 45 let a žil 5 let v Praze, takže umí i česky. Resp. teď už dost zapomněl, ale zdá se že uměl dost dobře.

Pak jsem šel zase pěšky do hostelu. V hostelu jsem ještě při večeři (odporný salát za euro a extrémně divný finský chleba taky za euro) potkal jakéhosi Novozélanďana co přijel do Finska bruslit a lyžovat (kde na to vzal a proč Finsko jsem už neřešil) a šel jsem spát. Ráno jsem využil snídaně v Hostelu, která byla za 5,7€ a vyřešil to po česku. Narval jsem si plný talíř, smažené slaninky s párky, dvě volská oka, pár plátků šunky a sýra, zeleninu, toasty. Vypil dost džusu a nalil si hrnek jogurtu s tím, že mi to musí vydržet až do večera. :-) a skoro i vydrželo.

Na bus jsem došel zase pěšky a bez problémů se dostal na letiště. Tam jsem si dost počkal, ale letadlo nemělo ani zpoždění ani nezrušili let. To se nedá říct o asi 2/3 letů ten den, takže docela štěstí. Letěl jsem s ĆSA a takhle to kluci asi brzo budou moct zabalit. Měli by se rozhodnout jestli jsou nízkonákladová let. společnost nebo ne. Mají ceny o fous nižší než normální aerolinky, ale stále jsou dost drahé a přitom servis opravdu mizerný. Nebyl jsem sám překvapený, když (a upozorňuju, že v letence bylo napsánože dostaneme meal - celé jídlo) přede mě hodili malou krůtí bagetu, mírně oschlou, vyrobenou v Letohradě. Když šetřej tak by měli dost zapracovat na cenách. Nakonec jsem let přežil a přistáli jsme s nevelkým zpožděním.

Musím říct, že Helsinki mě tak dostaly, že v ideálním případě bych tam chtěl (v nějaké fázi svého života) nějakou dobu žít. Pitěr je fajn, ale bydlet bych tam asi nechtěl, i když mi přišel po Nižném jako vrchol kultury (a to on je i ve srovnání s jinými evropskými městy nejen s takovou prašnou dírou jako je NN).

Cesta dom III. - Helsinki

2010-12-20T01:31:00.000+02:00

Už cesta minbusem byla zvláštní. Užil jsem si dostatek hraničních kontrol. Ale postupně. První zvláštnost byla benzinová stanice kousek od hranic s Finskem. Celou cestu jsem prospal a když jsme zastavili na beenzince, nepřišlo mi nic divného. Normální benzinka, šel jsem dovnitř že si koupím něco k jídlu a pak mi to došlo. V Rusku jsem normální benzinku s obchodem ještě neviděl. Byla naprosto evropská, tak jsem si tam koupil předražený sandwich takový ten trojůhelník. Rusové se naučili jak šetřit toustový chleba, takže byl "dvoupatrový" ale jen ze 3 kousků chleba, místo 4. Tzn. nebyly to 2 poloviny, ale 1,5 sendviče. Pak jsme se vydali k hranicím. Byl jsem jediný cizinec na palubě.

Nejdřív byla silniční kontrola, potom Ruská hraniční kontrola. Zavazdadla v zavazadlovém prostoru busu ani nekontrolovali, jen se na ně podívali. Řidič nás nahnal jako stádečko do terminálu a tam jsme čekali, až provedou pasovou kontrolu u předchozího stádečka z jiného autobusu a potom ještě z jednoho. Zatím co jsme čekali tak jsem pozoroval a zkoumal jakési detektory čehosi, které byly u vstupu do celní zóny. Byl na nich nápis jakéhosi výzkumáku a 3 ze 4 byly rozebrané a technik na nich pracoval a vyměňoval vevnitř nějaké tištěné spoje. Podle vzhledu vnitřku bych řekl, že ta věc možná ani nefungovala a jen měla vypadat strašně technologicky pokročile.

S pasem problém nebyl a tak jsme nastoupili do busu. Seděl jsem hned u dveří, takže jsem musel vystoupit, vždycky když chtěl někdo jiný vystoupit. Normálně to nijak často nebylo, ale ty hranice mě už unavovali. Lidi chtěli totiž také do duty free a hrozně jim trvalo něco nakoupit. Pak zase do busu a pro změnu Finská pasovka. Finský celník po mě chtěl, abych si sundal brýle. Asi ho překvapilo, že jede s tolika Rusama i Čech a přišel jsem mu podezřelý :-).

Když jsme zastavili na benzince těsně za hranicemi, tak už jsem byl připraven protestovat proti věčnému vystupování, ale ukázalo se, že jen jedna cestující chtěla jen přes hranice :-) Tak vystoupila a jelo se dál.

Pak už jsme jen dojížděli do Helsinek. Štvalo mě, že řidič po cestě stále sjížděl z dálnice a rozvážel pasažéry po okolních vesnicích. Chtěl jsem se po městě trochu projít ještě za světla a původně jsme měli dorazit ve dvě odpoledne, ale nakonec z toho byly čtyři. První zastávkou, která byla skutečně už ve městě bylo letiště a pak se nás řidič zeptal kam kdo chce. Tak jsem se snažil vysvětlit, že chci na stadion (hostel byl u Olympijského stadionu). A prý, že mě tam vyloží. Pak se ptal, proč chci na stadion. Tak jsem vtipkoval, že tam bydlim. A on jestli jako ve stanu, tak jsem říkal, že jo a že je to nejlevnější ubytko v Helsinkách. To už moc nepochopil.

Řidič mě vyložil u jakéhosi hippodromu nebo cyklodromu, už si nepamatuji přesně. Rozhodně to nebyl olymp. stadion. ..........

Cesta dom pro vízum II tentokrát přes St. Petersburg a Helsinki 2.

2010-12-16T14:23:00.002+02:00

Po Petropavelské pevnosti jsem se vypravil k Auroře. Vevnitř jsem nebyl, jen jsem se prošel po palubě. Aurora rozhodně stojí za návštěvu, aby si člověk doplnil vzdělání odkud že se to vlastně střílelo za velké říjnové revoluce :-)

Pak jsem prošel přes most a došel na marsovo pole, kde je zase klasický věčný oheň pro padlé, tentokrát ne za 2 sv. války, ale při revoluci.

Následně jsem se přes město propracovával kolem kostela na prolité krvi (s mezipřistáním v kavárně kde jsem si dal za 180 rublů: sleďe pod šubou, houbovou polívku, housku a kafe) na Něvský prospekt, tam je masivní Kazaňský kostel. Po Něvském prospektu jsem se dopravil až na nádraží (pěšky) a kousek odtamtud (přes ulici na rohu hotelu Okťaberskaja) si koupil lístek do Helsinek. Pak jsem se odebral na nádraží koupit si šaurmu a jak to dopadlo je v některém z předchozích záznamů. Je to ta akce se sympatickým houmlesákem.

Po tom co mě Źenja-homeless doprovodil na metro, jsem si to ještě rozmyslel a šel jsem se podívat na místní klášter nedaleko od zastávky metra Alexandra Něvského. Tam po mě chtěla nějaká holka zase peníze. Moje červená megazimní, megavelká, megabunda přitahuje všechny socky v okolí a ukazuje jím "hele tady je prachatej červenej turista". Bohužel jsem očekával zimu a jinou teplou bundu nemám.

Zašel jsem se podívat do kostela. Byl tam šrumec a všichni se intenzivně modlili, tak jsem si tam sedl na lavičku ke stěně a chvilku odpočíval. Potom jsem se ještě prošel přes hřbitov zpět a šel na metro. Drobný co mě zbyly po šaurmě a Ženjovi, mi akorát daly na lístek na metro a ještě rubl zbyl.

Druhý den jsem chtěl jít do muzea Hermitage. Vstal jsem a už po cestě městem na místo jsem se trošku zamotal. K zimnímu paláci jsem došel kolem 12 hod a zavírali ve 4 odpoledne. Pro cizince je vstup 400 rublů a pro Rusy 100. Zeptal jsem se jestli nemají slevu pro dobrovolníky a říkali, že prostě nemají žádnou. Jen podle pasu. Rus sto - cizinec čtyry sta. Tak jsem se na to vykašlal, na Hermitage je potřeba opravdu hodně času, bylo pěkné počasí a rozhodl jsem se podniknout výlet k moři na Křestovský ostrov, kde by měl být kirovův stadion hned u moře. Dojel jsem tam metrem a po příjemné procházce zasněženým ostrovem, jsem zjistil, že se na celém konci ostrova staví. Nevzdal jsem to a metrem dojel na jiný ostrov a tam, přes šíleně zvláštní sídliště, došel k Baltu (finskému zálivu) a chytil zrovna západ slunce. Po cestě zpět jsem to vzal přes hřbitov a nakonec po ostrovním sídlišti (ne paneláky, ale staré činžáky) pěknou procházkou došel na jinou zastávku metra. Zjistil jsem, že ta fronta na ulici co se táhne několik desítek metrů, je frontou ke vstupu do metra. Šel jsem do nedalekého mc donaldu na čízburgr, že počkám než to opadne. Fronta neopadla, tak jsem šel dom pěšky.

Silnice v Rusku jsou neuvěřitelně špatně vyspádované a protože tálo a všude byl ten rozbředlý sníh a spousta svinstva, měl jsem už po celodenním chození po ulicích plné boty. Do hostelu jsem nakonec dorazil asi za hodinku a půl pochodu. 2 zastávky metra to byly.

Další den ráno jsem vstal v 5 a šel na bus do Helsinek.

Fotky zde: http://kiutlanuxiwaj.rajce.idnes.cz/Sankt_Petersburg_Helsinki/

Helsinki příště.

Rusky a srst

2010-12-15T01:09:00.002+02:00

Ještě jsem se nezmínil o zajímavém fenoménu. Jak se ochladilo tak většině Rusek narostla "srst". Oděly se do všemožných chlupatých věcí z přírodní i umělé kožešiny. Zdá se, že je otázkou prestiže mít alespoň chlupaté bambulky na botách nebo šňurky u bundy. Nejspíš čím chlupatější tím výše postavená. K standardní výbavě patří chlupatý lem kapuci. Je poměrně vtipné sledovat jak ruská děvčata mžourají zevnitř kapuci přes míhající se srst ukryta před nejhoršími dopady povětrnostních podmínek.

To mi připomíná jak u nás skinheadi nosili jako symbol největšího drsňáctví bombery s chlupatými kapucemi. Možná je to ruský skinhead style, nevim. Jestli jo tak jsou ruští skinheadi fakt mimo. Rusky vypadají docela roztomile, ale skinhead s chlupatou kapucí ...

Cesta dom pro vízum II tentokrát přes St. Petersburg a Helsinki

2010-12-14T18:40:00.002+02:00

Cestu jsem začal svým obvyklým oblíbeným dopravním prostředkem, vlakem. Jel jsem pohodových 16 hodin z NN do St.P. Měl jsem spodní postel, ale vagon byl poloprázdný, takže mě žádný majitel horní postele neopruzoval a já jsem si četl průvodce o St.P. (lonely planet Russia and Belarus je pěkně naprd, informací je tam fakt málo o všem jiném kromě Moskvy a St.Petersburgu, takže alespoň pro ST.P. byl užitečný).

Ráno kolem desáté jsem vystoupil z vlaku a říkal novému městu "tak se ukaž krasavče" :-) První nápis co mě potěšil na střeše hotelu Okťaberskaja - Ŕíjnová, který je naproti nádraží: "Gorod Geroi Leningrad - Město Hrdina Leningrad". Tak jsem si říkal, že tady se mi bude líbit.

Následně jsem se blíže seznámil s místním metrem. Mají tu 5 linek a relativně často se protínají. S potěšením jsem zjistil, že můj hostel by měl být poblíž zastávky kde se kříží 3 linky pod náměstím "Sennaja Plošaď" (a opravdu tam byl). O vlacích metra jsem se nezmiňoval. V Rusku jsou všude stejné. Jezdí tu buď ty staré co jezdili ještě nedávno na lince B v praze a nebo inovované/modernizované. Nevím jestli je technicky modernizovali, ale design vnitřku vlaku je opravdu zajímavý. Za použití bílého plastu nebo laminátu docílili ruští designeři vzhledu, jaký si pravděpodobně představovali jejich otcové v 50. letech o tom jak budou interiéry metra vypadat v 21. století. Jde patrně o splnění 50 let staré vize, jen lidé kolem nechodí obalení v alobalu, ale stále v kožiších.

Hostel jsem našel bez problémů. Je v druhém patře činžáku a má dohromady 3 pokoje. 2 dormy a jeden privat. Dvě koupelny se záchodem, kuchyňku a obývák. Jmenuje se SPB hostel a za 190 Kč na noc je to fakt luxus i v tom velkém pokoji pro cca 12 lidí. Za zálohu 100 rb dostanete klíček od bezp. schránky, takže se nemusíte o cennosti bát. Připojení na net (na tragickém počítači) v ceně. Hned u metra. Vedle rynku - tržnice a blízko spousty obchodů. Ideální kombinace. Jen teď v zimě tam nikdo moc nebyl, což byla výhoda, jediní návštěvníci byli nějací Rusové co se báli s cizinci komunikovat a přespolní jsem tam byl jen já a jeden brit co se rozhodl projet si transibiřskou magistrálu.

První den jsem začal výletem k Auroře. Metrem jsem se dopravil k Petropavelské pevnosti a neovládl se a vlezl dovnitř. Tady jsem našel krásné místo odkud vyfotit zamrzlou Něvu a v zápětí toho trochu litoval, protože jsem zapadl po kolena do sněhu. Vyřešil jsem to po rusku, nevracel se a přebrodil to. Když mrzne, tak po Něvě stále jezdí nějaké remorkéry. Dovtípil jsem se, že to asi budou ledoborce, které stále udržují brázdu v centru řeky průjezdnou, aby když se v noci otevřou mosty měly lodě kudy projet na otevřené moře. Petropavelská pevnost je opravdu impozantní, svojí strukturou mi připomínala naše tereziánské pevnosti (nejspíš proto, že je z podobného období:-))

Pokračování příště

St. Petersburg druhy

2010-12-07T18:48:00.002+02:00

Tak SPB je fakt super mesto. Chtelo by to tady pobyt dlouho. Byl jsem se podivat v Petropavlovske pevnosti, na Aurore, na Nevskem bulvaru a v klasteru sv. Alexandra Nevskeho. Koupil jsem si taky jizdenku do Helsinek a na nadrazi luxusni Shaurmu [tentokrat opravdovej kebab] a tocenou Baltiku 7. To ve spojeni s moji "krasnou" rudou bundou prilakalo luxusniho somraka. Jmenoval se Zenja a byl nekde ze sibire. Fakt docela sympatak, 26 a cestoval furt po rusku stopem a ted skoncil v St.P. a nema praci a je jen v teniskach. Tak jsem mu zaplatil piroh a caj a pokecali jsme. Pak me doprovodil jeste na metro a vykladal jak ho nechtej do armady a jak jeho brachu zastrelili v Cecne, ale vypadal docela pozitivne. Pak me chtel zatahnout nekam do obchodu s cedeckama, protoze jsem prokazal zakladni neznalost ruskych sansonu. Nejdriv je zacal zpivat, ale pak uznal, ze cd bude lepsi. Netahlo z nej a podle meho soudu byl strizlivej, ale desne pozitivni. U metra jsem mu dal jeste sto rublu, tech sedesat korun me nevytrhne a on si treba koupi neco k jidlu nebo vodku a zapomene na ty svoje tenisky, kdyz je 30 cisel snehu.

St. Petersburg prvni pohled

2010-12-07T11:01:00.002+02:00

Tak po prvnich krocich v Piteru, jsem dostal stejny pocit jako, kdyz jsme s Honzou udelali vylet z Glasgow do Edinburghu. Tenkrat me napadlo: "Proc musime zit v tom nejhnusnejsim meste v Rusku, kdyz je tady tohle?" Ted jsem dorazil do hostelu, za 7 eur na noc je to naprosty luxus, v centru a na zastavce metra. Nadhera, i zamykaci skrinku mam vlastni. Dal jsem si mistni pivo Nevskoje [nechapu proc maji Rusove potrebu pojmenovavat sva mesta a piva podle rek, i kdyz u piva se to da jednoduse domyslet]. Nevskoje nic moc a tak jsem si koupil jeste mapu a vyrazim na prochazku. Tohle mesto je tak masivni, ze tady nemam skoro co stihnout a tak dneska udelam vylet po ulicich a zitra pujdu do muzea Hermitage.

Rusové a sníh

2010-12-05T21:56:00.002+02:00

Čeští silničáři by se mohli od ruských učit. Je tady jen troška sněhu a po městě křižují traktory s pluhy, na pěší zóně nakladače odvážejí sníh a většina, i malých silniček, je vymetená. Tady nečekají, až napadne významnější množství sněhu a odklízí okamžitě cokoliv. Nejspíš znají, že při sněžení, má příbytek sněhu kumulativní charakter (našim to ještě nedošlo) a tak úzkostlivě odklízí všechno hned v očekávání toho, že jakékoliv i masivní množství může napadnout kdykoliv.

Taky jsem zjistil, že oblečení mám víc než potřebuju. Když bych se fakt ustrojil (coolmax triko, 2 termo mikiny druhá z tecnopilu, tenčí fleecka s kapucou, svetr a zimní bunda. Dvouvrstvé kalhoty a podvlíkačky, troje ponožky- tenké, chlupaté, zimní, a zimní boty. beranice, pod ní možno použít kapucu od mikiny a v nouzi při větru přes, kapucu od bundy. Kožené rukavice s chlupem uvnitř a pod nimi druhé tlutší bavlněné. Tak takhle šíleně jsem se ještě neoblíkl, ale je to odhadem tak do -40 st.C. :-)

Konduktor chlap

2010-12-05T15:10:00.002+02:00

Dnes jsem byl nakupovat nějaké prezenty, před návratem. A po cestě zpět jsem chytil maršrutku. Chtěl jsem zaplatit a byl jsem značně překvapen, že konduktor byl chlap. To jsem ještě neviděl. Překvapený a stále nejistý jestli je to konduktor jsem zůstal na schůdkách a šťoural drobné z peněženky. Schůdky jsou níž a člověk na nich má ve stoje lepší stabilitu, než uvnitř maršrutky. Navíc jsem věděl, že dlouho žádná zastávka nebude. Proto jsem byl značně překvapen, když se dveře najednou otevřely a namlely mě na stěnu a trubku na straně schůdků. Vyrazil jsem tlumený skřek a vymrštil se mezi lidi nahoru do maršrutky. Ponaučení? Jistota v Rusku neexistuje...

Přípravy na návrat II.

2010-12-04T04:42:00.002+02:00

Už je to zase tady. Musím se vrátit pro nové vízum. Tentokrát se mi fakt nechce cestovat přes 6 tis. km tam a zpět. Naplánoval jsem si to na podzim hezky, abych něco po cestě viděl tak jedu přes St. Petersburg do Helsinek a odtamtud letím do Prahy.

Zatím moc nevím kde a jak budu bydlet. V Helsinkách to vypadá na hostel (který mi snad proplatí) a v st. Peter. zkouším surfnout nějaký gauč přes couchsurfing, ale zatím to moc nevypadá. V Helsinkách to vypadá, že půjdu na pívo s nějakým Galicijcem (Španělem), který mě sice nemohl hostit přes couchsurfing, ale žil v ČR a chce si pokecat.

Na st.Peter mám 2 dny, což je tak akorát na opravdu letmý pohled, ale to by tam člověk musel žít nějakou dobu, aby si město prohlédl pořádně. A na Helsinki mám půlden (to mi zase lidi říkali, že tam nic není).

V Helsinkách jsem taky chtěl zůstat, protože mi letadlo letí v 16 hod a dostávat se ráno z st.P. by bylo docela logisticky náročné, takže bude lepší přespat v Hels. a ráno se vydat hledat letiště.

V pondělí ráno ještě budu muset všechno tady oběhat, pozvání, kopie jízdenek, jízdenky vytisknout atd.

Vývoj v práci

2010-12-03T20:43:00.003+02:00

Měli jsme rozhovor mezi mnou, Darinou, manželkou konzula Světlanou Anatolievnou (SA), učitelkou na konzulátu Světlanou, Míšou a konzul tam taky chvíli byl.

Nakonec jsme se docela domluvili, že našemu českému filmovému klubu poskytnou prostory a také jsme se domluvili na dalších akcích, které by bylo možné uskutečnit. Tak uvidíme. Snad nám naše snažení přinese nějaké uznání.

Taky jsem napsal článek o dobrovolnictví v NN a donesl ho do Sfery a předal ho manželce konzula ke zveřejnění. Údajne to není úplná blbost a za zveřejnění to stojí (v což jsem doufal), ale uvidíme jak to nakonec dopadne. Pro podmínky Sfery se to bude muset asi ještě přeložit do Ruštiny a tady nevím, jestli mám na to přepsat článek tak, aby si zachoval ducha a nebo třeba jenom dával smysl :-). Třeba to někdo citlivě přeloží.

Naše malá výtopna

2010-12-03T13:50:00.005+02:00

Tak jsem konečně udělal fotku té věci, která nám tu na sídlišti otravuje vzduch a současně paradoxně zabezpečuje naše přežití. Kotelna.

Další dvě fotky jsou fotky kouzelného ruského vynálezu zvaného "museroprovod" čili odpadkovod. Tahle věc je v každém patře a bordel se prostě hází dovnitř na chodbě. Pak to spadne kamsi dolů a odtamtud to občas někdo vyzvedne. Tahle trubka je zodpovědná za zvláštní poloorganický zápach strojního hlenu ve vchodech ruských paneláků.

Ruská zima

2010-12-01T12:18:00.006+02:00

Tak nám udeřila pravá ruská zima. Venku je pekelných -24 st. C ledový vítr v to nepočítaje. Zjistil, jsem, že technické oblečení (termoprádlo) docela funguje a moje podzimní bunda se dá nosit i za těchto nelidských podmínek, pokud člověk pod ní umístí 4 vrstvy oblečení. Už asi ale přejdu na zimní bundu. Včera jsme byli s jedním Němcem kupovat piva kolem půlnoci a nasadili jsme zimní bundy a beranice a neohroženě se vydali do vánice. V zimní bundě vypadám dost nerusky, jako cyborg. Maximálně možná jako rusák co okradl nějakýho cizince a beranici našel v popelnici (beranice koupena na Aukru za 70 kč) O Michalovi nemluvim, ten dostal včera záchvat, že musí udělat nějaký pamětihodný skutek a tak se v tom jel projet na kole a omrzly mu uši.No hlavní je, že bude hůř.

Sranda je i v MHD, všechny okna jsou zamrzlý a vevnitř je bezvětří a možná tak - 10 takže luxusní teplo. Vnější teploty jsou nelidské, ale lze je přežít. Horší je to uvnitř. Máme tu tak 16 - 17 st. C. díky netěsnícím oknům atd. Ještě, že teče alespoň teplá voda z kohoutků a člověk si může dát horkou sprchu. Chlad zatím řeším tak, že si leju do čaje bylinný likér (jedinou věc, která mi příjde míň nebezpečná než vodka), ale asi budu muset vymyslet nějaké dlouhodobější řešení. Nahrál jsem sem fotky, abych ilustroval zimu. Ta plechová omrzlá vrata není vchod do mražáku na jatkách, ale východ z paneláku. S namrzlým tlačítkem elektromagnetického odemykání. Potom tam máte výhled z okna v kuchyni a ještě se mi tam připletla fotka naší sovětské před předsíně pro náš byt a byt sousedů.

Co mě překvapuje je stabilita teploty mezi dnem a nocí. Přes den je třeba - 22 a přes noc - 26. Tzn. je konstantně brutální zima. Vzduch se moc dýchat nedá, taky díky všudypřítomným kotelnám na sídlištích a inverzi. Pro sověty bylo asi dost těžký zakopat trubky pod zem.

Večerní promítání

2010-11-26T00:25:00.003+02:00

Dnes jsme udělali první ročník českého filmového klubu. Přišlo nám 5 studentek češtiny z konzulátu a z univerzity. Podívali jsme se na 3 filmy a dokumenty z české filmové tvorby a všem se to moc líbilo. Vypadá to, že máme novou tradici. Buď budeme promítat tady doma nebo v nějakých jiných prostorech co seženeme, protože tady máme kapacitu tak 5-7 lidí a bylo by lepší českou kulturu šířit více.

Pokud jde dále o práci. Tak jsme učitelce češtiny Světlaně, se kterou máme spolupracovat oba s Míšou naznačili (a jasně řekli), že pro nás nemá smysl tam sedět x hodin a nedělat nic. Světlana se cítí hrozně ublížená, že tam s ní nechceme být. Zjevně předchozí dobrovolníci takové věci vůbec neřešili a neprotestovali. U nás to dospělo až tak daleko, že jsme jí prostě oznámili, že za současných podmínek tam chodit už nebudeme. Já jsem jí ještě pak napsal, že bych se potřeboval sejít s konzulem, že bych mu zkusil vysvětlit, že potřebuje stážisty ne dobrovolníky (valné naděje na úspěch si nedělám). Na Světlanu to mělo drastický dopad a hned volala Darině (naší EVS koordinátorce) a podle darinina přístupu si asi stěžovala, že jí děsně ubližujeme. Problém se Světlanou je, že zjevně neví co je dobrovolník a proč tam dobrovolníky měla, a teď navíc nechápe proč ty divný lidi už pro ni nechtěj pracovat. Má tendence chovat se jako zaměstnavatel, i když naše práce je jen z dobré vůle.

V blízké budoucnosti by jsme měli mít setkání já, Míša, Sětlana a Manželka konzula, abysme domluvili co dál s projektem. K vyjednávání jsme připraveni tak, že nechceme bezcílně sedět a dělat prd a potřebujem solidní zázemí pro náš malý projekt českého filmového klubu (alespoň pro začátek).

Pokud jde o knihovnu tak tady si knihovnice navymejšleli strašně moc různých věcí co mám povídat o čr. Už teď má prezentace 31 slidů, nevím jak dlouho si představujou, že to děcka vydržej. Ale prezentaci ještě dodělám a v nejhorším něco přeskočím, jak bude jednou hotová tak se bude dát všechno použít vícekrát.

Se Sferou slavíme ještě částečné úspěchy a už jsme se dostali i do novin s mojí mentorkou se setkáním dobrovolníků, kteří se vrátili ze zahraničí z workcampů. Článek zde: http://www.pravda-nn.ru/archive/number:845/article:13593/

Ovzduší v Nižném

2010-11-23T20:44:00.001+02:00

Dle mého názoru jeho znečištění přesahuje všechny představitelné hranice. Když nepočítám, šílenou prašnost (teď neutralizovanou sněhem), ale přidám všechny ty šílené samohyby bez katalyzátorů a většinou běžící na nekvalitní paliva, fabriky ve městě, které produkují nejen kouř, ale i solidní smrady, a jako třešinku na dortu dodám, že teplo se vyrábí v kotelnách přímo na sídlištích, dostáváme solidní nálož složek obohacujících vzduch o různé toxické a nedýchatelné substance. Když přidáme typickou zimní inverzi, vzniká nám něco co bych bez nadsázky nazval "atmosferická plynová komora". Shrnuto, ta věc venku se skoro vůbec nedá dýchat, zejména pokud její teplota ještě klesne (někdy hluboko) pod - 10.

Sushi

2010-11-23T13:10:00.003+02:00

Musím říct, že zatím opravdu hodně ujíždím na této, pro mě nově objevené, stravě. Protože v restauracích je drahé (cena začíná na 70 rb za avokádový, což je na nic a ty s rybou nejdou pod 90 a může být i 300 rb za 8 malých kousíčků), bude asi do budoucna nutné sushi vyrábět doma. Zatím jednou za čas ukecám někoho, aby se mnou šel do sushi baru a pojedl.

Už dříve jsem objevil, že v supermarketech mají v krabičkách sushi už hotové, ale cena byla vždycky stejná jako v hospodě a navíc není úplně čerstvé, takže jsem překonal svoji závislost a nekupoval.

Včera jsem ovšem objevil levnější. V supermarketu Magnit ve spodu pod OC Respublika měli avokádové za 36 rb 6 kousků. Vyřešil jsem to po česku. Koupil je a k tomu uzené tresčí filetky za 50 rb. Následně se pohádal s pokladní, protože mi sushi za 36 rb nechtěla prodat, že prý to není možné, že by bylo takhle děsně levné. No nakonec povolila. Výsledek vidíte na obrázku.

Dnes máme s pár dobrovolníky sraz v sushi baru, tak si zas dám svoji dávku rýže a mořských řas :-)

Zima přichází

2010-11-23T10:41:00.002+02:00

Oproti předchozí zimě tu bylo podezřele teplo skoro celý listopad. Bylo nad nulou. Už jsem čekal, a stále čekám, že přijde nějaké kataklyzmatické ochlazení. Ale zatím jsou to tři dny co se teplota postupně pozvolna propracovala od 0 k - 6 a teď je na -10 takže žádná drasťárna se nekoná. Ale možná ještě předbíhám. Minulý rok tu měli kolem - 35 st. C to jsem zvědavej co budu dělat. To mi ten lahváč po cestě domů z města na mostě zmrzne :-) nemluvě o mě.

Jinak už máme naplánovanou první promítací akci s českou filmovou tvorbou. Protože zatím nejsou prostory bude to asi doma a patlám v Ruštině prezentaci o ČR pro místní dětskou knihovnu.

Po týdnu zpět aneb dvě školení v lese u jezera

2010-11-21T19:02:00.000+02:00

Před týdnem jsme odjeli na mid-term training. Což má být zhodnocení projektu přibližně v jeho půlce, aby dobrovolníci zhodnotili svoje současné působení na svém projektu a vyjádřili se k jeho kladům a záporům. Bylo nás 6 a školitelka Nataša. Já, Jirka tedy česká sekce a Lasma Lotyška. Pak dorazili ještě 3 Němci, které jejich organizace poslala na špatné školení. Měli přijet na On-arrival (popříjezdové školení) protože jsou tady jen 2 měsíce. Tak jim Nataša udělala koktejl a zmutovala mid-term do něčeho mezi mid-termem a on-arrivalem. Pro mě školení bylo užitečné tak zpoloviny, protože mi bylo od začátku jasné, že je to jen pro nás, aby nás to nakoplo něco dělat dokud je ještě čas a já už jsem nakopnutej.

Pokud jde o můj projekt tak nám tu zuří "studená válka" mezi konzulem (i když tomu je to relativně jedno) a Doc. Rylovem (učitelem z fil.fakulty) Výsledek je, že studenti se bojí navštěvovat akce, které jsou nějak vztažené k osobě toho druhého. Náš plán s Míšou (druhou českou EVS s téměř stejným projektem) je udělat něco jako večery české kultury na neutrální půdě. Potřebujeme k tomu nějaké prostory tak je zkusíme tenhle týden někde sehnat. Taky se chystám na prezentaci o ČR v místní dětské knihovně, která bude celá v Ruštině, takže první veřejný test mých jazykových znalostí. No uvidíme.

Pokud jde o druhý školení tak tam jsem měl původně zastat jenom technickou podporu, ale nakonec se Nataša docela unavila a 4 bloky jsme odškolili společně. Pravda potřeboval bych nějakou teorii k metodice, protože můj systém je diplomaticky řečeno "dynamický" takže mě občas musela trošku zkorigovat a pomoct s prvky, ve kterých jsem dost plaval. Ale jinak se školení docela vydařilo. Účastníci ohodnotili školení hodně dobře včetně dvou Polek, které vypadali celou dobu značně znuděně. Párty po večerech v podstatě nebyly. Buď jsme hráli karty a všichni šli brzo spát, nebo se účastníci nějak bavili a my jsme s Natašou plánovali školení na další den. A alkohol se nám relativně vyhýbal, teda až na poslední večer kdy se nám jedna Němka s Rakušankou zlili jak zvěř. Nebylo moc kam by se mohly ztratit a nebo dělat bordel, takže byly spíš vtipný a když jsme je nějak společnými silami přesvědčili, že není úplně rozumné pokračovat v párty (resp. jedna si popovídala se záchodem a druhá se po čase unavila, když s ní nechtěl nikdo dál pít) tak obě usnuly.

Proč jsou silnice a auta v Rusku tak neskutečně špinavá?

2010-11-21T17:06:00.002+02:00

Nevim. Jedna z teorií byla, že ne všechny cesty na venkově jsou zpevněné. Ta je, ale trošku na vodě, protože po pár stech km ten bordel z aut opadá.

Druhá mě napadla nedávno. Nikdo neřeší spád silnic a kanál je jednou za pár set metrů, takže když prší tak voda různě tvoří potoky a řeky a splavuje hlínu z travnatých ploch atd., takže se tvoří bahenní kaluže i na sídlištích ve městě.

Dá se jen těžko vysvětlit jak nepopsatelně jsou ruská vozidla zaprasena. A to i přes to, že je jejich majitele občas nejspíš i myjí (ale chápu, že když se člověk podívá na ulice, tak mytí nemá moc smyslu).

Náš velký trip V. závěr

2010-11-10T22:16:00.002+02:00

Už když jsme byli v Joškar-Ole jsme si všimli promáčkliny na dveřích a rozhodli se ji zatajit, abysme zachránili našich 4tis. rublů zálohy. Před vrácením jsme auto byli umýt v myčce (ruční mytí za 135 Rublů, luxus) a odvážili se zpět do půjčovny (předtím jsme přilepili zpět zrcátko sekunďákem tam kde bylo :-)) Pršelo a to nás zachránilo, přes kapky na autě nebylo vidět tu promáčklinu. Auto si převzali, jen nám naúčtovali 100 rb za to, že jsme ho nevyluxovali. O tom jsme se nehádali (Fakt bylo docela zaprášený, ale tak je to půjčovna a my netušili kde by mohli mít lux. Benzinky v Rusku nejsou tolik vybavený jako v Evropě a Petr sám svoji odpověď, na moji otázku: "Proč si myslí, že není potřeba kupovat jídlo na cestu?", "Koupíme bagetu na benzince" rychle přehodnotil, po prohlídce stravovacích možností benzinových čerpacích stanic.)

My zaplatili 100 rb a oni nám vrátili zpět 4tis., fér obchod.

Druhý den jsme měli konzert. Předtím jsme značně vyzdobili byt prázdnými plechovkami od piva Baltika 7 a 3. Konzert byl pak o moc lepší než ten v Jole, také proto že Petr pojal přesvědčení, že publikum musí být nalitý a tak všechny okolo napájel poslední zbylou Becherovkou. Tak se nám konzert docela vydařil, až na nohavicovu píseň Zatanči, kterou jsme zahráli tak rychle, že to nikdo (ani my) nepochopil a publikum ani nenapadlo po tom šoku tleskat :-))).

Tím se skončil náš trip. Další den jsme jen relaxovali a Petr poznal kouzlo japonské kuchyně, když jsme zašli na sushi. Večer si zabalil a ještě jsme trošku pokonverzovali (zatímco ve vedlejším pokoji zuřila nová párty) a těsně před 3 ráno odjel.

Zateplení ruských paneláků

2010-11-10T15:54:00.003+02:00

Včera jsem si všiml zvláštního způsobu zateplení ruských panelových bytů. Paneláky se tady prostě celé nezateplují, což je při zdejších zimách dost zvláštní. Na druhou stranu při nemožnosti regulace topení to docela chápu, přeměnit svůj byt na saunu asi moc lidí netouží. Platby za služby tady probíhají paušálně stejnou částkou za měsíc a proto lidi nemají nutkání šetřit teplem nebo vodou. Ale prý je možné koupit si a začít používat vodoměr a pak opravdu platí co protočili, takže to svádí k myšlence, že je možná možné vyměnit tragické neregulovatelné komunistické topení za nějaké normální. Potom má zateplení asi větší smysl.

Nicméně, baráky celé zateplené nejsou, ale majitelé jednotlivých bytů si nechávají obložit jen ten svůj byt polystyrenem (svrchu asi extrudovaným a natřeným na šedivo). Když pak jdete po sídlišti, je možné vidět, některé byty obložené. Zejména na rozích domů, kde teplo asi uniká nejvíc. Občas jsou jenom obložené některé nejvíc exponované části bytů. Rozhodně zateplení, ale není nijak masově rozšířenou aktivitou. Když už ho Rusové mají, tak je to třeba jeden nebo dva byty z celého paneláku.

Novinky posledních pár dní

2010-11-10T13:47:00.003+02:00

Přes víkend většina lidí odjela do St. Petersburgu (já se tam chystám až po cestě pro další vízum v prosinci) tak jsem se rozhodl udělat netradiční párty pro ostatní. Nakonec se chytla jen Míša (češka) a Phillip (spolubydlič němec). Párty spočívala v tom, že půjdem na břeh Oky a opečeme si tam na ohýnku klobásky. Polkám přišla tahle akce příliš extravagantní.

Nakonec se nám barbecue vydařila. Udělali jsme ohýnek, konzumovali klobásky a víno. Nepršelo jen foukal docela vítr od řeky a byly tak 2 st.C.

Pokud jde o práci tak jsem zdědil projekt po uježdivší Italce. Ta přijela, zjistila, že je tu moc zima a pro ní nebezpečno, sebrala se a do týdne odjela. Takže jsem se vypravil do místní dětské kihovny a po konverzaci s paní ředitelkou Natálií Ivanovnou jsem se dozvěděl, že mi to zapadá i do popisu mého projektu (což by ani nemuselo) a budeme dělat nějaké popularizační programy pro děti a je to v Ruštine, takže konečně budu moct někde soustavně komunikovat v RJ, protože na uni a konzulátu je to všechno v češtině a jinak v AJ. A už bych docela potřeboval svoji Ruštinu uhladit, protože je vyjadřuju opravdu jako Tatar.

Od pátku mám ještě svoje mid-term školení, čili takové hodnocení v polovině a příští víkend jdu pomáhat jako člen školitelského týmu se školením nově přijetých EVS na jejich on-arrival training. Taky na náš mid-term dojede Jirka (dobrovolník co je v Petrozavodsku) s kytarou tak zase můžem vytvořit nějakou muziku.

Náš velký trip IV Kirov II.

2010-11-03T00:44:00.002+02:00

Po výměně pneumatiky jsme už dorazili k Andrejovi dom. Bydlí v minivesnici tak o 30 domech a obydlených je z toho tak 5. Barák mají, ale opravdu moc pěkný. Jen musí mít člověk auto, aby se odtamtud dostal. Po příjezdu jsme jeli do města, vyzvedli Nikitu a vydali se na jakýsi konzert. Když jsme přijeli na místo, ukázalo se že je to ruská variace na čajovnu. Koupili jsme si lístky a měli ještě čas tak jsme se šli projít. Došli jsme k řece a pak se potřebovali vyčůrat i přes varování Andreje jsem strašně uklouznul na bahně, udělal piruetu, ale uprasil si (doslova) jenom ruku, botu a chlebník. Podařilo se mi opucovat se námrazou na listech, takže jsem pak do čajovny dorazil netolik špinav. V čajovně byl konzert jakéhosi multiinstrumentalisty. Byla to jakási kompilace, kterou napsal na oslavu narozenin Johna Lenona. V podstatě to byl celé jamm. Chlapík hrál na kytaru, zpíval a hrál na docela dost různých flétniček. Doprovázeli ho na perkusní nástroje další tři lidé. Mezi tím dva čajovníci připravovali čaj a distribuovali ho mezi přihlížející. Na plátně za vystupujcími byla puštěna videa z Lenonova života. Jakože hudebníci super, super nápad, i videa super, ale bylo to příííšerně dlouhý. Když už jammuju tak nenutím lidi to poslouchat. Kdyby hráli jen tak a lidi si u toho mohli povídat a občas je poslouchat tak je to ok, ale tady prostě všichni strašně dlouho jen seděli na polštářích a nebylo vyhnutí je poslouchat. Tak jsem nakonec přemluvil Andreje, Petra jsem přemlouvat nemusel, že si půjdem sednout do vedlejší místnosti a trochu pokecat. Mezitím přišel ještě Kosťa (Nikita i Kosťa se mnou byli na kirovském campu) a pokecali jsme, hodili jsme potom kluky dom, koupili si pivko a dojeli k Andrejovi. Po pivu a půl jsem prostě usnul v sedě.

Druhý den jsme se jeli podívat do Dendrologického parku, tam kde jsme pracovali, na to jak pokročili. Vypadá to, že chytili docela solidní drive a hodně pěkně ho zútulnili pro návštěvníky. Taky jsme se dozvěděli detaily o těžbě dřeva v Rusku. Pak jsme šli prohlížet město a hlavně doprovodit Denise (taky z campu) k vlaku, jel na vojnu. Musím říct, že jak se rodiny a holky loučili s mladými branci, byly všude ve vzduchu cítit emoce. Holky na ně ten rok nepočkaj, to je jasný a vzhledem k tomu jak je Rusko militantní země, může se stát docela snadno, že se kluci dostanou do nepříjemných situací. Je dobře, že to u nás už zrušili. Člověku to nedojde, když sedí u televize, ale když kouká na tu bandičku vyděšenejch dvacetiletejch kluků pochodovat v zimních mundurech v čtyřstupu a uvědomí si, že stačí jedna dávka z kulometu a je po všech, to válčení je zas jednou pořádná kravina co lidi vymysleli.

Andrej náš průvodce je šílenej workoholik a je tak neuvěřitelně aktivní, že už nás pak dost ničil a nevěděli jsme s Petrem co příjde dál. Jako příklad uvedu dvě věci, které udělal nebo ho jen napadli (podobné šílenosti se odehrávali tak s periodou půlhodiny, takže už jsme pak otupěli a jen čekali co zas příjde). První: Před nádražím než jsme šli doprovázet Denise, Andreje napadlo, že bysme chtěli třeba vidět místní cestovku co posílá studenty do zahr. (něco jako naše Student Agency) Původně jsme si mysleli, že tam někoho zná, neznal. Dotáhl nás tam jako cizince/exoty. Personál byl tak překvapený, že nekladl odpor. Chtěl jsem se vyčůrat až na nádraží, ale nezbylo mi než dojít na záchod pro zaměstnance v kanceláři. Petr mezitím dostal od Andreje úkol vyprávět o českých touroperátorech :-) Už se v angličtině trochu domluví, ale tohle byl dost nářez. Druhá: Večer jsme šli na "Punkový" konzert. Koupili jsme si víno a údajně tam mělo být zakázané nebo co, ale předtím se už Andrej seznámil s hlavní hvězdou večera před vchodem. Byl to hodně slavný punkový zpěvák (představte si něco jako našeho Fanánka) a ten nám řekl, že vevnitř nic nemají, že je to "Klub veteránů" a že i oni si kupovali nějaký pití. Po tom co jsme už měli flašku vína tak nás Andrej přesvědčoval, že to tam ten zpěvák za nás protáhne. To už jsme se jen zoufale smáli, jak ho jenom tohle mohlo napadnout, třeba někoho o to jenom požádat nevim....

No a punkový konzert :-) Už první zvláštnost byla, že byl v Klubu veteránů. Po zdech viseli obrazy různých generálů a pod nimi fotky jak dostávají medaile. Prostředí velice zvláštní na jakýkoliv konzert, natož punkový :-) Na programu byli tři vystupující (což jsme nevěděli) První byl nějaký starší písničkář. Muzikant nic moc, ale publikum ho mělo rádo a zdálo se, že má dobrý texty. Druhá byla kapela o třech členech. 2 kytary a basa. Byli opravdu příšerný. Nejsem moc kritickej, zejména po tom co my jsme předvedli v Joškar-Ole, ale tohle bych nečekal. Je neuvěřitelný, že ti lidi měli vůbec vylízt před publikum a takhle exhibovat asi nemají soudnost ani sluch. Zpěvák sám byl průměrný i kytarista, ale kdyby hrál jen on tak to bude asi jenom špatný, ale druhá kytara měla být jako sólová, ale sólista zahrál správně tak polovinu tónů a basák...? Basák seděl stranou ani nekoukal do publika, jen měl všechno na papíru a hrál základní tóny akordů (tzn. občas použil i levou ruku), aby to dorazili, tak si pak vzali nějakou ženskou z pořadatelů, co jí asi znali a zazpívali si duet ..... totál konec. Jen jsme na ně s Petrem koukali a nevěřili tomu a nalejvali se aspoň vínem. Najednou mě někdo chytil zezadu za krkem (seděli jsme na židličkách jako v divadle (punk...) tak to neměl tak jednoduchý) a řekl davaj stjudá čili naval to sem a myslel moji flašku vína a byl to chlap co vybíral vstupný u vchodu. Dal jsem mu ji, abych nerušil konzert, ale svým přístupem mě krajně vytočil. Pan "punková legenda" ho zastavil chvíli se s ním hádal a po písničce mi flašku vrátil. Ještě jsem ho(zpěváka) pak potkal na záchodě a hrozně se omlouval, že to nevěděl, že je to zakázaný.

Pak přišel ten poslední konzert punkové legendy. Ten byl fakt dobrej, ale byl to normální kytarovej folk. Teprve teď jsem si uvědomil, že místní "zvuková aparatura" je normální audio hifi věž, do který jsou kytary zapojený, kdybych mohl bejt ještě víc překvapitelnej tak mě to asi překvapí. Po tomto psycho zážitku, jsme šli bydlet k Andrejově kamarádovi (a pro sichr koupili víno, taky po takovém zážitku nezbytné). Tady si Petr užil pořádnou Ruskou bytovou párty (jsou poměrně časté, protože hospody jsou děsně drahé). Zahráli si poker o kopjejky, všechny je obral a pak jim je vrátil (hazard v jakékoliv formě je v Rusku zakázaný a trestaný rovnou vězením, což je pochopitelné v takové zemi). Já šel spát ve dvě, abych mohl ráno řídit, Petr nevim, ale nějak nad ránem.

Po cestě zpět jsme měli urazit nějakých 600 Km, ale auto drželo úplně v pohodě až na "diskotéku" kterou dělali zadní brzdovky.

V Sovietsku se nám stala konečně očekávaná a obávaná událost. Nabalený příslušník DPS s beranicí na hlavě a kalašnikovem na krku si při našem pozvolném (povinně 40 km/h) průjezdu začal pokyvovat pruhovanou hůlkou víc než by bylo zdrávo. Pochopili jsme, že jde do tuhého a asi nás chce zastavit. Zastavil jsem. Příslušník přišel ke dveřím a neřekl nic. Zeptal jsem se jestli chce dokumenty, řekl že ano. Tak jsem vystoupil a dal mu je. Vypadal dost nešťastně, ale snažil se to maskovat, asi se s cizincema ani potkat nechtěl. Informoval mě, že jsem mu nedal řidičák. Dal jsem mu ho. Chvíli na něj koukal a luštil informace a už se chtěl asi ozvat, ale pak ho otočil a viditelně se uklidnil. Viděl, že na té cizokrajné kartičce jsou zezadu nakreslená autíčka. (Takhle obrázky už zafungovaly potřetí. Nejdřív na holky ve Sfeře, které se bály, že naše řidičáky v Rusku neprojdou, ale pak řekly, že to snad bude ok, když jsou zezadu "narysovane mašinky". Mašinky zabraly i na paní v půjčovně aut a teď na příslušníka). Všechny dokumenty nám vrátil a my odjeli domů do Nižného.

Tak to mě Rusáci nas....i a ztratili skoro všechny kladné body co u mě měli

2010-11-03T00:34:00.002+02:00

Provoz na silnicích vypadá hodně nebezpečně, ale ve skutečnosti je to relativně přehledný chaos a jakmile se člověk naučí jezdit podle místních pravidel (ne vyhlášky) tak jde vše v pohodě. Hlavní rozdíl od Čech je v tom, že u nás každý očekává, že se účastníci silničního provozu budou chovat podle pravidel. Tady to nikdo nečeká a očekává na silnici úplně cokoliv.

Dneska mě, ale fakt chování řidičů hodně naštvalo. Šel jsem pěšky po Metromostu a vidím klasickou zácpu přes celý kilometrový most. Z dálky se blíží sanitka. Hlavní šílenost je, že někoho napadlo převážet akutně pacienta v dopravní špičce přes most, když musí být nemocnice na obou stranách řeky. Nakonec se ukazuje, že sanitky jsou dvě. První co mě vytočilo, že je jen málo kdo pustí. Auta jedou prostě dál a občas někdo přibrzdí a zlehka uhne, ale nikdo nezastaví a neudělá místo. Co je ale opravdu hyenismus, že do brázdy, kterou první sanitka vyrazila v koloně se hned za ní cpou někteří řidiči a totálně tak ucpou most pro další sanitku za nimi. Když jeli kolem mě tak mezi oběma sanitkami byli tři auta, všechno dražší západní. Opravdu netuším co musí mít za kus hnoje v hlavě jejich řidiči. Takhle se tady do brázdy za autem s majákem cpou často. Pokud jde o policajty nebo nějakého papaláše v autě s majáčkem tak bych to nedělal, ale chápu to, ničemu nebezpečné to není, ale dělat to u sanitky (nebo šíleně u víc sanitek) nebo u požárníků za to bych dával opravdu velký tresty a rovnou bral řidičák.

Práce na univerzitě

2010-11-03T00:22:00.002+02:00

Už jsem měl dvě lekce se studenty filologické fakulty. Umí všichni moc pěkně česky. Po pravdě je to o moc víc motivující práce než na konzulátu. Studenti (Většinou sudentky, je jich 17 a z toho jeden chlap. Údajně tady obecně chlapi málo studujou na univerzitách hodně jich jde hned po střední makat. Na co studovat na filologické, že zřejmě třeba práce překladatele tady moc ceněná není.) První hodinu jsme měli na téma "žena a život" s pátým ročníkem tak jsem holkám vykládal o tom, že Češky se nechtějí jenom vdávat, ani se nedivily. Děvčata vysokoškolsky vzdělaná (navíc byla i v zahraničí) jsou rozumnější a nepodléhají místním trendům, i když to mají asi těžké.

Druhá hodina byla o obyvatelstvu a náboženství v ČR se čtvrťákama, tak jsem jim ukázal na grafech z ČSÚ jak málo máme cizinců a proč jsou Češi xenofobní a proč nám dělají problémy Romové. V druhé části jsem vypotil všechno co jsem věděl o náboženství v Čechách. Studentkám to stačilo, ale Docent Rylov se dost ptal a já se potil. Většinu otázek jsem ustál, ale rozstřílel mě na tom , proč máme dvě arcibiskupství. Vytvořil jsem teorii o tom, že jedno je pro Moravu a jedno pro Ćechy, ale nevim jestli není třeba jedno z nich pro jinou církev. No už se těším na další hodinu v sobotu. Budeme mít ekonomiku ČR tak už jsem slepil poverpointovou prezentaci.

Ruský alkoholismus

2010-11-01T19:52:00.003+02:00

Koupil jsem si pivo a rozhodl se napsat článek o ruském alkoholismu. Při přednášce na uni. o obyvatelstvu ČR mi studentky řekly, že průměrná délka mužského života je v Rusku 50 let (ženský pro vás žádná výhra 60). Mám pocit, že snižování tohoto průměru má na svědomí "černý lid" čili lidé dělnické třídy s nižším vzděláním (ale dobře jim sekundují i businessmani, kteří do sebe neskrývaně při procházkách po městě lámou lahváče silných piv). Jak to tak vypadá, tak od 25 - 30 let se průměrný ruský muž začne propracovávat k alkoholismu a nejpozději kolem 40 se tam dopracuje.

Dnes jsem viděl tragikomickou situaci jak se jeden vomš (předtím tady nebyl dorazil, možná z jiného rajónu, tak před měsícem) pokouší vstát v podchodu pod schodama a k tomu mu vesele hraje chlapík na tahací harmoniku kousek dál v podchodu. Podchodem jsem šel dneska asi 6x poprvé v 9 ráno a naposled teď kolem osmé večer. Za těch jedenáct hodin se posunul o 10 metrů a vypadá fakt špatně různě zvrací, potácí se atd. Jako klasický vomš má opravdu brutálně špinavou kůži a patrně i solidní kožní choroby. Jestli se dožije zimy tak ji rozhodně nepřežije. Vypadá tak na 70 ale může mu být klidně i o moc míň (věřil bych že klidně i 45).

Včerejší náročný večer

2010-10-30T22:03:00.002+03:00

Včera měl narozeniny Phillip náš německý spolubydlící. Setkání na párty bylo u nás v 19hod s tím, že se půjde potom do města, Phillip chtěl na billiard. Mezi tim Michalovi dojeli (kolem 20.hod.) dva couchsurfeři z Brazílie. Já neměl čas. Od 18:30 jsem měl hodinu Ruštiny pro "pokročilé" měl jsem ji mít s Italkou, která tu byla ale jenom týden a pak se sebrala a odjela, že je to tu prý pro ní příliš nebezpečné (28 letá ženská, a 19 letý Němky a Rakušanky tady prospívají) no nechápu. Takže jsem měl hodinu sám. Díky bohu už celou v Ruštině, potom jsem šel namotivovanej s Roxy (mojí mentorkou) plánovat nedělní setkání účastníků workcampů, které pořádáme my dva za Sferu. Šli jsme do sushi baru a tam jsem se oddával své nové závislosti (musím říct, že to je fakt vážný fakt jsem na sushi najel a mohl bych ho jíst stále, škoda že je tak drahý. Hlavně nakládaný zázvor na mě má až psychedelické účinky, ta chuť mi něco připomíná a úplně mi to vyvolává vzpomínky z dětství.) Už jsme se dlouho neviděli, takže jsme jen kecali a nic nenaplánovali. V deset jsem volal Philipovi kde jsou, protože už měli být tou dobou ve městě. Ale prý že jsou doma a nikam se nejde, tak jsem se vydal dom. Po cestě busem volal Michal, že se jde do centra. Takže jsem s pívem moc nebláznil a jenom jsem si koupil jednoho lahváče Baltiky 7, došel jsem dom a tady už byli i Brazilci a nalejvali nějakej svůj alkohol a tak jsem si s nima pár panáků dal a na oplátku jsem je nalil slivovicí co tu zůstala po Petrovi.

Původní záměr jít do klubu se změnil na billiard kousek od nás, takže když jsme šli ven tak jsem byl spokojenej a ani se moc neoblíkal. Jak jsem byl bláhový, Michal měl prostě v plánu nás nějak dostat do klubu (což bylo zas pro Brazilce dobře). A že jdeme na taxíka, už při odchodu jsem si vzal jen 300 rublů ani telefon ani peněženku jen kopie pasu. Když jsme vylezli na silnici, ukázalo se že jdem stopovat auta (normoš taxík by nás stál cca 250 a my chtěli za 150 max). Tak jsme se rozdělili na 3 skupiny, já jako jediný Rusky mluvící v naší tříčlenné skupince jsem měl vyjednat cenu. První zastavil normoš takxik a ten se při mé nabídce zamyslel a pak jen kývnul havou že ne a odjel. Hned za ním přijela relativně dost příšerná Lada 2107. Byl tam starej chlap bez oka a říkal, že nás vezme za 200, že je invalida a já jsem trval na svým tak nakonec více méně souhlasil, sice byl trošku zklamanej, že nejsme arabi, Čecha a Rakušanky taky bral :-). Tak jsme kecali po cestě a on se za mě snažil furt provdat ty dvě Rakušanky. Byl to nějakej solidní Peršan, kterej se nám snažil vysvětlit, že rodina je základ. Kde je klub samozřejmě nevěděl, tak nás vzal k říčnímu přístavu. Když jsme měli platit, tak jsem zjistil, že nemám drobný a tak jsem udělal ramena, že je jako hrozně fajn a dal jsem mu ty dvě kila.

Po příjezdu jsme zjistili, že klub je ještě tak kilák daleko a docela sněžilo. Po cestě jsem nám koupil pivko za 55 na cestu. Před klubem nás nechtěl vyhazovač pustit dovnitř "face control" nevypadali jsme dostatečně hodni vypuštění. Pak přišel zezadu nějakej normální chlap a bouchače přesvědčil. Vstup měl být zadara (původně jsme měli jet do jiného klubu kde byl vstup 300 rb, což jsem okamžitě odmítl s tím, že ty prachy radši dám Philipovi, a půjdu domů dělat něco normálního, že to bude užitečnější). Dali jsme si věci do šatny a další bouchač nás odmítl vpustit dovnitř, že prej kasa. Vstup 200 chlapi, holky zadara. Vysvětlil jsem Rakušankám, že mě ani nehne a že si rozhodně na takovou blbost nebudu ještě půjčovat. Poslal jsem je bavit, pustil jsem si mp3 a vydal se na pochod zpět. Po cestě jsem se zastavil v tom samém obchodě a nejdřív chtěl pivo v plastu, neměl jsem rukavice, bylo - 2, vánice a sklo dost studí. Nakonec jsem s paní vyjednal dva teplý lahváče piva Okskoje, ale stály 56. Paní byla sympatická, takže mi to za 55 prodala.

Pochodoval jsem celý zafůkaný a došel až k prvnímu mostu, který je uzavřený pro chodce. Tam jsem se trochu děsil. Za prvé policajtů (ale rozhodl jsem se veřejně na mostě nechlastat, alespoň) a za druhé toho šílenýho blizzardu, kterej nad řekou fouká při mém odění. Nakonec jsem vyrazil za nějakejma dělníkama (pracovali i v noci) a přešel most. Dva policajti na konec si mě nevšímali, nechtělo se jim v tý vánici nic řešit, asi.

Tak jsem pokračoval dál pěšky, jednou se ztratil a dorazil domů asi za hodinu a půl totálně zasněženej a boty durch. Jen jsem si sednul do kuchyně, že se něčeho najím a napiju a tak za 15 min přišel Philip, že se jim tam nelíbilo a že jeli taxíkem dom :-) Tak jsem si chvilku pokecal a šel spát. Kolem 5. ráno. Párty s procházkou jak má bejt :-)

Náš velký trip III. - Kirov

2010-10-29T00:53:00.003+03:00

Po cestě do Kirova jsme se bavili okolní krajinou a taky velice divným chováním levého blinkru. Občas blikala kontrolka blinkru rychleji, občas pomaleji. Občas s ním blikala i kontrolka světel, někdy i mlhovky (i když nebyla zapnutá). Vypadalo to na zkrat nebo něco, možná při těch děštích a brodění se na ulicích (rusové nijak neřeší spád ulic ke kanálům nebo jejich pravidelný výskyt, takže když prší jsou na silnicích prostě jezera a auta se tím brodí). Když člověk přidal plyn tak většinou začala kontrolka blikat normálně, což nás, u auta s elektronicky řízeným vstřikováním, děsilo ještě víc. Rozhodli jsme se to "něprježivať".

Někde mezi Jaranskem a Sovětskem jsem si všiml malé černé věci na silnici, Petr ne. Než jsem se stačil nadechnout přejel ji a ozval se příšernej kovovej zvuk z pod auta. Petr si myslel, že jsme přišli o výfuk, protože neviděl tu věc. Bylo relativně jasný co se stalo. Zastavili jsme prověřit škody a naše naděje, že se vůbec nic nestalo odfoukla hlasitě syčící pneumatika. Na silnici ležel nějaký kousek pásovitého kovu. Předním kolem jsme ho přejeli, to ho zvedlo a zadní kolo ho nabralo do podběhu, kde se šprajcnul a prořízl pneumatiku ze strany. Chvilku jsem si zanadával a vyměnili jsme pneumatiku. Ukázalo se, že rezerva je úplně nová plnohodnotná pneumatika, což nás potěšilo. Nicméně dalších pár kilometrů bylo vyplněno stresem z toho, že už další rezervu nemáme a vůbec by nebylo dobrý udělat další díru do pneu.

Našli jsme servis a já se šel zeptat dovnitř. Získal jsem informaci, kterou už jsem tušil. Ze strany proříznutou pneusku těžko někdo spraví a je potřeba koupit novou. Volal jsem na hotline půjčovny (zase) co s tím a tam mi samozřejmě řekli, že musíme koupit novou s mírným náznakem toho, že nemá cenu doufat v proplacení, protože je to naše blbost (což jsme čekali). Rezignovaně jsem donesl pneumatiku do servisu. Servisák se na ni podíval, ohmatal a řekl, že to zkusí ať počkáme. Za chvilku přiběhl, řekl že támhle pár metrů (nejdřív jsem to pochopil jako kilometry) je obchod s autodílama a ať tam zajedem koupit duši, že to zatím zkusí zalepit a nacpem do toho duši. Obchod jsme našli a po hádce s prodavačem (byl to taky servis), který chtěl abych mu kolo přinesl, že to opraví a vysvětlování, že žádný kolo nemám, mi prodal duši za 250 rb. Nevim jak moc mě natáhl, ale furt lepší než kupovat pneumatiku. Duši jsme dovezli zpět a servisák dodělal opravu za dalších 250. Tzn ušetřili jsme nějakých 700 rb, protože nová pneu stála 1200 rb. Opravené kolo a pneu na něm jsme nechali jako rezervu. a) se nám na ní vůbec nechtělo jet po této pofiderní opravě dalších víc než tisíc Km a b) byli by jsme pitomci, protože neměla skoro vzorek (ostatně jako druhá zadní, která bohužel zůstala na místě). Ve výsledku jsme měli jednu mega dobrou pneumatiku v zadu a druhou úplně na nic a ve předu byl vzorek tak na hranici české vyhlášky.

pokračování příště

Fotky zde: http://www.facebook.com/album.php?aid=91653&id=1178542493&l=742e784e49

Náš velký trip II. Joškar-Ola

2010-10-29T00:31:00.003+03:00

S naší sportovní károu jsme poměrně snadno našli cestu k obrovské přehradě, která dělí Čuvašskou republiku od rep. Mari El hned za přehradou jsme se dost vyděsili. Poprvé jsme viděli obydlené budky místní dopravní policie "DPS". Tyto kontrolní body (jak jsme později zjistili) jsou na všech významnějších místech (mosty, hranice oblastí/republik, vjezdy do města atd.) většinou je potřeba zpomalit na 50 nebo 40 km/h a pokud člověk nevypadá podezřele a policjti mají dobrou náladu tak nezastavují. Tahle naše první kontrolní stanice v na hranicích Mari El měla dokonce stopku. Nějak jsme to instinktivně pochopili a zastavili, když policajt (vzdálený cca 30 m) nereagoval zase se rozjeli a oddechli si. Potom nás čekala dost nudná cesta přes lesy Mari El (místy vyhořelé) Silnice má asi 40 km pak je masivní kruhák kde je možné změnit směr a pak se jede zase 50 km rovně. V Joškar-Ole jsem ještě našel kancelář organizace Opora (neziskovka, která pomáhá nezletilým delikventům, sirotkům, podporuje dárcovství krve atd. kde Olga pracuje jako psycholožka) po paměti v kanceláři měl být i náš konzert (jsme si mysleli). Po příjezdu jsme zjistili jak jsme strašně Olgu podcenili. I přes naše odporování a vysvětlování, že jsme totální amatéři nám zamluvila v budově malé auditorium, aby naše šílené muzicírování just vypadalo jako konzert.

Chvíli předem to vypadalo, že konzert nebude protože pro moje kombo jsme našli jen jednu zásuvku a ta měla moc malou rozteč dírek, ale nakonec se našel adaptér. Petr byl dost ve stresu a já se snažil zůstat v klidu, ale nakonec jsem taky trochu podlehl a tak jsme se odebrali do auta dát si panáka Becherovky na kuráž (vevnitř to nešlo, Opora je bezalkoholická, drog prostá atd., aby šli děckám příkladem). Becherovka nás moc nezachránila. V krátkosti, konzert byl ještě horší než jsme čekali. Plný chyb, občas jsme se zasekávali a rytmicky hledali, no průser. Nevim jestli publikum nemělo sluch nebo jen ze slušnosti tleskali. Zahráli jsme tak 8 nebo 9 písniček a nechali toho. Olesya - fotografka nám udělala spoustu pěkných fotek, takže to vypadá, že se konzert vydařil (ještě, že fotky nezaznamenávají zvuk :-))

Joškar-Ola je moje nejoblíbenější ruské město. Říkal jsem to před tím a zatím se to potvrzuje. Ze všech měst co jsem navštívil je nejlidštější a nejcivilizovanější. I socha Lenina je normální, dělnická, neteatrální, v přirozené nadživotní velikosti. V Joškar jsme se taky pokusili nechat spravit auto, ale když nám řekli, že výfuk se takhle divně hýbe normálně a auto budou muset připojit na diagnostiku a nám by v půjčovně zaplatili jen pokud by něco našli, opravili a dali na to fakturu. To se nám vůbec nelíbilo, tak jsme se rozhodli "neprježivať" a smířit se zvýšenou spotřebou.

Petr se taky seznámil s životem dobrovolníka. V sobotu ráno jsme šli na místní gymnázium vyprávět na hodinu angličtiny o ČR a odpoledne jsme šli na náměstí lenina, dostali jsme trička a spoustu balónku a taky letáčky a šli jsme podporovat a propagovat dárcovství krve. Přijela televize, vyfotili nás fotografové, pustili jsme balónky a šli dom. Dobře strávený den.

Po pěkném víkendu v pondělí jsme ještě zašli do obchodu se suvenýry, Petr tam nakoupil domů a pak jsme se vydali na cestu do Kirovské oblasti, odtud řídil Petr.

Důležitá informace

2010-10-28T12:45:00.002+03:00

Tak mě napadlo jestli můj blog vyznívá nějak protirusky, tak se omlouvám, tohle jedna z civilizovanějších zemí na planetě. V každé zemi jsou mouchy a úskalí, o kterých je lepší vědět, a proto i o těchto odlišnostech píšu. Pokud už někdo byl v zahraničí, tak ví jak divná mu může připadat třeba Francie, Británie nebo USA, tak Rusko je taky samozřejmě divné ve srovnání s rodnou zemí. Liší se mentalitou i systémem vlády. Něco může být horší něco lepší, ale lidi jsou tady na to zvyklí, je to jejich svět a jejich země. Stejně jako ta naše. A když o Rusku napíšu, že je jako "týraná žena", která si stále stěžuje na to jak je s ní špatně zacházeno, ale bez svého uzurpátora nedokáže žít, tím prostě jen nekriticky ilustruji stav mysli místního obyvatelstva, jednu z charakteristik, se kterou je třeba počítat. Rusové byli vždycky cepovaní mocnými k poslušnosti a lid to neměl nikdy lehké, takže má důvod si stěžovat. Na druhou stranu už jsou Rusové tolik zvyklí být ovládaní shora, že bez toho nevědí co dělat a jsou schopni následovat jen silné a mocné jedince, v jejich očích, hodné obdivu. Tak začínám mít dojem, že mezi pozicí Cara a Prezidenta je i v současné době rozdíl jen verbální.

Náš velký trip I.

2010-10-27T18:24:00.004+03:00

V sobotu 9.10. přijel Petr zrovna jsme tu měli dva couch surfery z Belgie co jezdili na kolách rok po Asii. Takže dorazil do docela dost multikulturního prostředí. Naším prvořadým úkolem v Nižném bylo (kromě prohlídky města) sehnat kytaru a půjčit auto. S kytarou to bylo jednoduché, tu nám půjčila jedna holka ze Sfery, i když se ukázala být jako solidní poleno už od začátku (kytara ne holka). Struny se divně rozlaďovali samy od sebe, takže jsme museli koupit nové (nemluvě o tom, že se na ni Petr naučil hrát, takže jsme je stejně vyměnili až ke konci jeho návštěvy). Naše cesta měla obsahovat tři větší zastávky. Čeboksary - hl.město Čuvašské republiky (známí černoši Michael a Steve), Joškar-Ola - hl.město republiky Mari El (známých mraky v čele s Olgou), Kirov - hl.město Kirovské oblasti (obrovská pustina a v ní známých pár v čele s Andrejem).

S autem to bylo horší. Už jsem před Petrovým příjezdem hledal půjčovnu, ale neúspěšně. Na adrese kde měla být v obchodním centru jsem jí prostě nenašel (nakonec se ukázalo, že je vedle ve foyer hotelu, který je ve stejné budově). Původně jsme chtěli půjčit Ladu 2107 a našli jsme si i na netu půjčovnu (ten šílený nápad s autem mě napadl po tom co už právě jiní dobrovolníci tady z NN si Ladu 2107 půjčili a dojeli s ní až do St.Petersburgu a zpět). Protože moje jazykové schopnosti ještě nejsou na takové úrovni poprosil jsem holky v kanceláři, aby mi pomohli a zavolali do půjčovny. Paní z půjčovny se nejdřív zhrozila, že jsme cizinci a že si nebudeme umět ani vyměnit kolo, a když se dozvěděla, že pojedeme třeba až do St. Petersburgu tak došla k závěru, že to tam nemůže dojet. To nám trošku nabouralo náladu. Ještě jsem kontaktoval lidi, kteří si žigulíka na cestu do "Peťeru" půjčovali a ti doporučili tu půjčovnu v hotelu. Ještě existovala možnost, že nám auto nebudou chtít půjčit, protože jsme ani jeden neměli mezinárodní řidičák, ale nakonec to neřešili. Pečlivě si zkontrolovali, že zezadu té kartičky co jsme jim dali jsou nakreslená autíčka, náklaďáčky a motorčičky a to je uspokojilo.

Když jsme tedy přišli do půjčovny půjčit auto řekli nám, že 07 nemají ani jednu, že jsou všechny půjčené dlouhodobě, ale nabídli nám 2114 (což jsme nevěděli co je) prý modernější. Chtěli za to 850 Rb/den pak 50 navíc za to, že jedem mimo oblast a 100 za dalšího řidiče, takže nakonec 1000 na den. Tzn nějakých 650 tzn 325 na osobu. Což je pohoda. Plus záloha 4000, která se vztahuje jenom na havárii. Takže kdybysme to nabourali tak nám tu zálohu nevrátěj. Při tom co jsme plánovali ujet nám to vyšlo levněji než vlak, protože benzín tady stojí kolem 22,5 Rb/l a ta věc žrala kolem 7 l/100 Km (než jsme udělali díru do výfuku, pak tak 9). Jednání v půjčovně bylo fakt v pohodě. Když nefungovalo rádio tak nám ho vyměnili, všechno vysvětlili atd.

První překvapení bylo, že je to fakt docela pokrokovej stroj. Motor s přímým vstřikováním, centrál na dálk.ovl.,el. okýnka atd. a docela pěkný design. Řízení v pohodě (bez serva) až na parkování :-). Trochu nás štvaly zadní tmavá okna, vypadalo to jakoby člověk řídil v jeskyni a v noci nebylo moc vidět zadem ven. To jsem vyřešil elegantně, tím že jsem po prvních 5 minutách řízení utrhl zpětné zrcátko (pozdější nález sekundového lepidla úložném prostoru dveří u řidiče vysvětluje proč se to stalo, situaci se zrcátkem jsme se snažili dlouho řešit, ale nakonec jsme si zvykli řídit bez něj. Dalším mírným problémem byl špatný kontakt u pravé zadní brzdovky, takže většinu času nesvítila, ale občas jo. Ještě, že na spoileru byla třetí docela velká. No s tímhle vozidlem jsme za relativně hnusného počasí v podvečer v úterý vyrazili na cestu do Čeboksar.

Cesta vůbec neubývala, trvalo nám cca 2 hodiny jen opustit NN. Tankování v Rusku má taky zvláštní systém. Musíte si odhadnout kolik se vám vejde do nádrže, pak vezmete pistoli, strčíte do nádrže, zajistíte aby tekla (ale ona neteče), zajdete na pokladnu, řeknete kolik chcete, zaplatíte a kasír vám pustí benzín. Po natankování jsme tedy pokračovali do Čeboksar. Před soumrakem to šlo, ale po setmění, s novým autem, na ruských neznámých silnicích, ve sněhové bouři s deštěm, všichni jeli tak 40 km/h. Po cestě nám vyvstal problém s ubytováním. Michael, který nám slíbil, že u něj můžeme zůstat nějak nereagoval a tak jsem volal Stevovi, který říkal, že u něj zůstat nemůžeme, protože bydlí na kolejích. Zeptal jsem se na Michaela a ze Steva vypadlo, že Michael bydlí na kolejích s ním :-) Michael se nakonec ozval, že se Stevem vymysleli řešení, že můžem zůstat v hostelu, po další komunikaci jsme zjistili, že hostel zavírá ve 22 hod. To při naší průměrné rychlosti kolem 40 Km/h a vzdálenosti dalších cca 200 Km do Čeboksar vůůůbec nevycházelo. Tak jsme se rozhodli s Petrem vrátit, přespat a vyrazit brzo ráno. Jediný problém byl, že už byl potom Petr v Nižném 4 pracovní den a tak nás nesměli policajti chytit. Zpět jsme dorazili kolem jedenácté večer. Vlastně jsme to brali jako zajetí auta, všechno fungovalo v pořádku až na zmíněné vady a to, že stěrač u spolujezdce rozmazával.

Ráno jsme opravdu vyrazili kolem 7. hodiny a cesta šla úplně v pořádku. Užili jsme si ruské silnice, které nejsou tak strašné pokud máte místní auto s trošku vyšším podvozkem. Maximální bezpečná rychlost je tak 110 Km/h a bezpečná cestovní kolem 80 Km/h. Na ruských silnicích se vyskytuje celá řada zvláštních vozidel více či méně kouřících (nikdo neřeší emise, naše mašina šlapala výborně na benzín s oktanovým číslem 92) a povaluje se po nich různých nebezpečných věcí. Kusy pneumatik od kamionů, části nákladů spadlých při převozu, části vozidel upadlých při provozu. Je potřeba být stále ve střehu. Po průjezdu jednou stavbou se nám rozsvítila kontrolka "prověřte motor" po tom co jsme prověřili uživatelskou příručku a dozvěděli se, že to může znamenat cokoliv co souvisí se vstřikováním (našli jsme pod palubní deskou taky dvířka se stejným obrázkem motoru, ale místo očekávaného tlačítka "reset" tam byl jenom konektor pro připojení řídící jednotky k nějakému diagnostickému přístroji). Když jsme dorazili do Čeboksar tak jsem zavolal na hotlinku půjčovny a tam mi řekli, že je to ok a "něprježivajtě" tak jsme to přestali prožívat. Po čase jsme zjistili, že bude díra někde ve výfuku, protože oproti začátku, dostalo auto o moc sportovnější rallye zvuk. Při testu kopnutím se taky výfuk pohyboval dost nápadně do stran, takže jsme se rozhodli výhledově navštívit servis (výhledově až v Joškar-Ole)

Po mírné krátké prohlídce města (čekali jsme až bude "hostel" volný) jsme se odebrali k nějakému baráku na jakémsi sídlišti. Barák byl cihlový ne panelák, ale tak 6 pater. Tam jsme udělali trošku rallye, abysme zaparkovali a dobu jsme čekali. Nakonec jsme za úžasných 600 Rb dostali celý byt 1+1 k užívání. Černoši koupili pivko, my jsme přispěli Becherovkou a začali se družit, když dorazili ještě další nečekaní pozvaní (nakonec, kromě nás dvou, byli v bytě 3 černoši a 2 rusky, z toho jedno smíšený manželský pár:-)) Tak jsme jim zahráli (největší úspěch mělo Knockin´ on heavens door, tradičně) Když všichni odešli tak jsme si s Petrem dali ještě trošku psychedelickej jamm a šli spát. Ráno přišla Věra (jedna z Rusek) a Michael. Michael nám narozdíl od Věry pomohl uklidit. Byt jsme vyklidili, zašli do bufáče na oběd (Věra chtěla do nějaké lepší restaurace v hotelu, ale usměrnili jsme ji, že jako nemáme moc prachů). Trošku jsme se prošli po městě, zašli na pláž (bylo cca 3°C ale už nesněžilo a nepršelo) potkali se ještě se Stevem a pak nastoupili do vozidla a odebrali se směrem Joškar-Ola.

Pokračování zanedlouho

Fotky zde: http://www.facebook.com/album.php?aid=91653&id=1178542493&l=742e784e49

Na rozjezd havárie

2010-10-25T13:30:00.002+03:00

V kuchyni nám praskla kovová hadice od ventilu studené vody k baterii. Chvíli nám trvalo než jsme lokalizovali závadu. Vnějším projevem je jezero na podlaze v kuchyni. Ventil vypadal poškozeně a šlo s ním těžko hýbat, a protože netuším kde je hlavní uzávěr tak jsem to nechtěl hrotit a situaci vyřešil mističkou. Ta se při průtoku 2l za hodinu ukázala dostatečně nedostatečnou. Večer byla párty a jeden Ital řekl "pusťte mě k tomu, já vám to spravim" díky bohu ho jeho nadšení přešlo před případnou další katastrofou. Večer spolubydlící Němec Filip už nevydržel to, že musí každé dvě hodiny stírat a pod dojmem toho, že je to nejlepší řešení (nevědom si rizika) ventil zavřel. Výsledkem nebyla kupodivu katastrofa, jen snížení průtoku z 2l/hod na 1/l hod. Po mé další intervenci s hrncem a barelem od vody se nám podařilo na cca 4 hodiny zastavit průtok vody. Tzn. přes noc stejně další 4l vytekly na podlahu.

Dnes jsem zavolal Darině (evs koordinátorce), že by bylo dobré sehnat instalatéra. Ona zavolala a že prý někdy v průběhu dne příjdou. První překvapení: Přišli do 10 minut od toho co jsem položil telefon. Druhé překvapení: Chlap vlezl pod dřez, demontoval hadici, oznámil mi, že se musí vyměnit hadice a ventil, že se to musí koupit, a že až si to koupím tak ať zavolám a přijdou to spravit. Do svidanja ...

Omluva za pauzu

2010-10-11T20:25:00.002+03:00

Teď se zabývám posledním cestováním před mega mrazy. Proto přispívám opravdu málo a bude to tak ještě asi dva týdny, ale potom se zase rozepíšu o důležitých věcech v Ruské federaci. Teď je v plánu velký roadtrip autem s kytarami po Čeboksarech, Joškar-Ole a Kirově. Jen sehnat to auto, zatím se ukazuje český řidičák docela problém.

Poslední týden

2010-10-02T21:06:00.002+03:00

Proběhl v klidu. Na práci toho moc nemám. Zavedli jsme tak trošku tichou stávku pokud jde o konzulát. Nějak nás štve, že berou peníze za výuku a nám nic nedaj. Ani nemůžou, protože jako EVS dobrovolníci máme zakázaný pracovat. Takže se spíš usazuju tady na Lobomově univerzitě v českém centru. Jediný vrchol týdne byl, když Michal pozval na couchsurfing neplánovaně homosexuální pár a mezi tím jsme tu měli dočasně ubytovaného Francouze před popříjezdovým

školením. To zde bylo značně nacpáno. Teď v neděli jedu na výlet do Voroněže. A pak nejspíš dorazí Petr a podnikneme další tour po Rusku :-) Pokud to půjde půjčíme si v půjčovně nějakého žigula, ale záleží na tom jestli ten stroj bude schopen ujet 2000 Km bez větších poruch. Pokud to nevyjde tak užijeme električku, což je levná nicméně extrémně nepohodlná varianta.

Ruské potrubí

2010-09-26T09:38:00.003+03:00

je nepochopitelné. Po tom co nám jednou začala téct teplá voda do nádržky na záchodě, dnes přestal kohoutek v kuchyni reagovat na uzávěr studené vody do bytu.

Ke změně došlo po mocných úderech kohosi do topení někde ve sklepě. To může signalizovat, že začnou třeba i brzy topit. Vypadá to, že jsou schopni někde ve sklepě přehazovat proud vody, který nám jde do kohoutků. Toto všechno svádí k myšlence, že teplá voda v topení může být tou samou co nám teče z kohoutku...

Back in USSR

2010-09-25T20:12:00.003+03:00

Takže jsem zpět ze své cesty pro vízum. První překvapení (dozvěděl jsem se už doma chvilku před odjezdem) - vykradený byt. Náš nový německý spolubydlící se zachoval krajně nerozumně. Po tom co byl týden v Nižném potkal před domem nějaké dva týpky a po chvilce lámané konverzace si je pozval domů na panáka vodky, s tím jací jsou to přátelští chlapíci.

Chlapíci ho nafeteovali a ukradli skoro veškerou elektroniku.

Mě sebrali notebook, foťák, repráčky k ntb., myš k ntb, ale zdroj k ntb. tu nechali. Moc to nechápu. Jinak nám tu nechali úplně všechno. Takže to asi nebyly totální socky. Na druhou stranu asi nebyli tolik bystří.

Zatim jsme vyměnili zámek a Němec tvrdí, že ntb. zaplatí, tak uvidíme.

Dagestánský koňak

2010-08-29T20:56:00.002+03:00

Jak poznáte, že už jste vypili dostatečné množství dagestánského koňaku? Až schroustáte párátko jako zákusku :-) Dekuji Andreji za tuto zkušenost! :-)

Ruské ženy!!!

2010-08-29T11:02:00.001+03:00

Nemohl jsem se ubránit a nenapsat tento článek. Ruské namlouvací rituály se totiž značně liší od našich. Stejně tak i ženy. O mužích psát nebudu, nic o nich nevím. To je práce pro jiného člověka.

Rusky, zejména mladé jsou obzvláště pěkné. Na posledním workcampu jsme po diskuzi s Italem došli k závěru, že pokud ve skupině 20 holek (což byla ženská část ruských dobrovolníků na campu) není alespoň jedna, o které by člověk řekl, že není pěkná, je útok na samé základy statistiky.

Příčina je jasná. Hlavním úkolem ruské dívky/ženy je se vdát. Proto Rusky o sebe extremně dbají a utrácejí horentní sumy peněz za oblečení a zkrášlovadla. Za to ruští chlapci utrácejí nemenší sumy za svoje přítelkyně. Tak funguje namlouvání v Rusku. Pokud si chlapec s děvčetem domluví schůzku, čas i datum je závazný jen pro něho. Děvče se ještě rozmyslí a pokud chce tak dorazí. Běda hochovi jestli u sebe nemá pro děvče květinu. Kytka je naprosto nezbytná pro jakýkoliv druh randete - kino, divadlo, hospoda, cokoliv. No možná u alternativní mládeže se hospoda tolik nepočítá, ale kluk stejnak ztrácí body.

Pro našince naprosto matoucí věcí je, že Rusky jsou extrémně přítulné, ale vůbec nic to neznamená. Tak jak se objímají a líbají děvčata mezi sebou, neváhají líbat a objímat chlapce. Zřetelně zde musí být problém najít hranici mezi tím kdy to něco znamenat začne a nebo ne. Ten signál jsem neobjevil a nejspíš ani není jasně definovaný.

Zdá se, že poprsí je také důležitým ukazatelem v soutěži mezi ženami a jeho velikost je akcentována výrazně víc než třeba u nás. Vyskytují se zde dva extrémy. První je, že Rusky jsou schopné zvětšit jeho velikost až dvojnásobně a důkladně a dobře to zamaskovat, že původní velikost by člověk jen těžko hádal. Druhým extrémem je, že zde opravdu velké množství žen chodí úplně bez podprsenky, to pokud se mají čím chlubit.

Pokud se rozhodnete chodit s ruskou dívkou, vězte že se od vás bude očekávat, že za ni budete platit vše až do svatby. Toto je ověřený systém jak přinutit muže k souhlasu se sňatkem v nejbližší možné době. Rusky hledají hlavně dobrého sponzora a na ostatních kvalitách tolik nezáleží, což pochopitelně ústí v extrémní množství svateb v útlém věku (18-23) a možná ještě extrémnějším počtu rozvodů. V Rusku pokud je člověk neženat či nevdaná po 25 letech tak jsou oba divní. Já jsem zde extrémně divnej :-) Jako je v Čechách na hranici pochopitelnosti, že by chlap odjel od ženy na tři čtvrtě roku, v Rusku je stejně nepochopitelné, že by to pro ženskou měl být problém.

Nové zjištění: Rusky mají zřetelné schéma jak si prověřit potencionálního partnera. Okamžitě se ptají na věk, rodinný stav, děti, majetkové poměry (auto, bydlení). Okamžitě znamená skoro hned co se dozví vaše jméno. Pokud jim podmínky vyhovují nemají nic proti tomu přijmout vás na místo přítele, když se ještě ukážete správně na rande. Pokud je člověk cizinec tak jsou ochotny i ledasco přehlédnout. Na rozdíl od českých holek tedy neztrácejí čas. Češky dělají fóry, aby vypadali nedostupně pak je situace s nimi třeba i několik měsíců nepřehledná a ony tím vůbec nic nezískají a dozvědí se toho taky málo. Když to Rusky na to jdou hned a klidně hned se taky s partnerem rozejdou nebo ho podvedou čímž značně spoří čas.

Ruská média

2010-08-28T19:43:00.003+03:00

Nevim jestli už jsem to někam psal, ale jak bývá zvykem na workcampech k nám dojela média. Byli jsme v novinách, v televizi (tam jsem mluvil anglicky s překladem), ale nejvíc si nás oblíbila ruská reportérka z místního rádia. Dělala rozhovor se mnou a Holanďanem a Holanďankou v Ruštině, neboť jsme byli jediní dobrovolníci, kteří byli schopni lámaně mluvit. Po prvním oficiálním rozhovoru se zjevila ještě jednou. Tvrdila nám jak jsme super a tak.

Já se jenom vzbudil po siestě a šel si ke Kanaďance do pokoje půjčit vývrtku. Když jsem otevřel dveře reporérka na mě vybafla (už tam šikanovala zase oba Holanďany) ať prý něco vzkážu mládeži z Kirova. Tak jsem na ni chvilku koukal, posadil se a pokusil jsem se vysvětlit, že by bylo fajn, kdyby když dělají piknik, si po sobě posbírali všechen nepořádek a odpadky do igeliťáku a odnesli zpět. Paní reportérka byla nadšena a chtěla, abych pokračoval a říkal, že mají sázet květiny a stromy, ale to už mi přišlo divný.

Čemu se v Rusku vyhnout a co nejíst a co třeba i jíst, ale opatrně. Takže vlastě článek o jídle a tak.

2010-08-28T13:05:00.000+03:00

Článek budu postupně doplňovat. (doplněna kotleta)

Voda z kohoutku - já jako tradiční píč vody z kohoutku (a to ve velkém) mám zde útrum. Voda je nějaká nepitná a teplá je hodně cítit po kovech. Takže vodu musím kupovat 5l barelcích (našel jsem už i 6l) a sledovat signální stav kdy je potřeba koupit novou (nejhorší je, když je člověk po opici a má doma tak 1dl pitné vody to si jí pak váží). Po jednom těžkém probuzení bez vody po konzumaci alkoholu, jsem však přistoupil k radikálnímu kroku. Ze studené vody z kohoutku si vařím čaj a vařím v ní i pelmeně či špagety. Zatím bez drastičtějších efektů na zažívání (ty měně drastické přičítám obecné adaptaci na místní stravu).

Vejce - nedoporučuju jíst nejlevnější vejce. Je to zatím jediná věc, ze které je mi tady těžko. Mám pocit, že ty slepice ani nekrmí a jedou jenom na inhalaci čpavku z vlastních výkalů (takže 100% recyklace :-)) Každopádně žloutek má skoro stejnou barvu jako bílek.

Kefír v pytlíku - Kefír v kelímkách a tetra pakách je ok, ale nejlevnější pytlíkový chutná jakoby vzali zkažené mléko a šoupli do něj trochu kefírových kultur, aby přerazili tu zkaženost. Je to fakt příšernej zážitek, nehledě na to, že na pytlíku je napsáno "datum spotřeby vyraženo na obalu" a můžete hledat jak dlouho chcete a nenajdete.

Špekáčky - se jmenují stejně jako u nás, ale obsahují asi tolik masa jako náš točeňák a myslím si, že ty bílé fleky uvnitř jsou omítka, protože neměli pražádnou tendenci se rozpouštět na pánvi ani při vysokých teplotách. A při těchto taky špekáček skoro hořel. Tedy je poživatelný, ale jen se zvýšenou opatrností.

Kotleta - Pozor na to. Název by mohl svádět k dojmu, že uvedená potravina se skládá z masa nebo ho třeba obsahuje. V Ruštině kotleta je všechno co my by jsme nazvali jako karbanátek nebo sekaná. Pokud budete kupovat kotlety 300 gr za 30 rublů, nesmíte čekat, že by mohli obsahovat maso. Od pohledu se zdá, že je také nutné je pečlivě tepelně upravit. Kotleta se může skrývat i v restauracích, zejména levnějších (pokud jde o nějakou jídelnu tak je tam stoprocentně) často skrytá pod komplikovaným jménem jako "Maso po pionýrsku" nebo něco podobného.

Lenost vypracovaná do maxima

2010-08-27T18:11:00.003+03:00

Dnes jsem byl v samošce a měl nákup za 51 rublů. Když jsem zaplatil storublovkou, paní pokladní se mě zeptala jestli nemám rubl. Což je normální i u nás. Když jsem neměl tak se mě zeptala jestli nemám mince 2 nebo 5 rublové. Tohle je normální zde a měl jsem o tom potřebu také napsat.

Pokladní je schopná vás šikanovat a tahat z vás rubl nebo dva jen proto, aby vám nemusela vrátit tři mince, ale jenom jednu. Zdržuje tím všechno a všechny okolo, protože (podle pouhého pozorování) je schopná s penězi pracovat tak rychle, že rozdíl mezi tím než by vydala jednu nebo tři mince je asi půl druhé milisekundy.

Buďte připraveni! Jsou schopné to udělat i kvůli pár kopějkám...

Nákup jízdenek na vlak v Rusku aneb peklo u přepážky

2010-08-27T14:58:00.002+03:00

Nákup jízdenky v Rusku není vůbec sranda a to ani, když víte jakým vlakem a kam chcete jet. K nákupu jízdenky je také nezbytný pas.

Důrazně doporučuji mít s sebou hotovost. Na některých pokladnách jde platit kartou, ale to se dopředu nedozvíte. Leda byste vystáli frontu a měli štěstí jinak vás paní pošle k pokladnám kde je kartou možné platit (samozřejmě nijak neoznačených). Můžete se taky zkusit zeptat securiťáka, pokud se s vámi bude bavit.

V případě úspěšného nalezení okénka s možností platby kartou, zjistíte že ruční terminál nemá dost dlouhý kabel a okénko v okénku je příliš malé. Takže jde prostrčit jen půlka terminálku a to ještě při ohnutí karty do nebezpečných úhlů. Když chvilku zaváháte tak vám paní v okýnku podá tužku a papír a řekne ať jí pin napíšete. Zde je potřeba zachovat se asertivně a odmítnout :-).

Pokud vše úspěšně přežijete dostanete velice komplexní cestovní dokument i s označením čísla vagonu a připravte se na pasovou kontrolu před nástupem do vlaku.

Pokud jde o typy vlaků nebo cestování tak jsou v rusku základní dva typy vlaků. Ty se jménem a električky.

U těch pojmenovaných (Nižegorodec, Siberak, Vjatka atd.) je možné koupit od

kupé pro jednoho - mega drahý,

kupé pro 4 lidi dost drahý až nadměrně,

plackarta - ideální poměr cena/pohodlí pro delší cestování. Je to lůžkový vagon oddělený přepážkami, čistý, čisté povlečení a dobrá cena, pokud cestujete déle než 6 hodin tak doporučuju.

Místa na sezení - jsou sedačky jako v letadle a cena příznivější, ale člověk na tom po dleší době už taky chcípá.

Pak jsou električky - ty mají 3 třídy a v prvních dvou třídách se cestuje na těch leteckých sedačkách. Nejlevnější cestování je elektrčkou ve 3 třídě. Tím cestují nejnuznější rusové, jsou tam lavice s trochou štěstí čalouněné, jinak ze dřeva pro 6 lidí naproti sobě. Dá se v tom taky přežít i těch 6 hodin, ale je to hygienické maximum.

Pro srovnání cesta z Kirova do Nižného (nebo naopak to je jedno) Kupé pro 4 - 2000 rb, plackarta - 1000, místo na sezení ve vlaku se jménem 650 rb a 3.třída v električce 350 :-) Cesta trvá 6 hodin :-)

Když mluvím o šílenostech nákupu jízdenek ani skoro netřeba zmiňovat co nastane, když v supermarketu chcete daňový doklad. Paní pokladní se sebere a někam odejde (často bezeslova a člověk by řekl, že utekla) po několika dlouhých minutách se vrátí i s celou vytištěnou fakturou. Někde vám dají jen normální razítko, ale v drtivé většině případů se odeberou kamsi tisknout tu fakturu.

Workcamp v Kirove

2010-08-24T01:11:00.001+03:00

Omlouvam se za nedokonceni popisu campu v Mari El, dodelam az dojedu zpet. Ted jsem na ekologickem wc v Kirove. Kirov je take prekvapive pekne mesto, na Rusko. Zacinam mit pocit, ze jen Nizny je dira:]

Bylo tady i trochu mene zakoureno, ale poslední 2 dny se to zase zhoršilo. Včera pro změnu trošičku sprchlo, takže se vzduch trochu vyčistil. Je to krásná úleva po tom pekle v Nižném. Mám pocit, že je to takové demopeklo. Je už tak 2 měsíce kolem 40 st.C vzduch se nedá dýchat, je prosycený pachem síry a popela a nepršelo (ani minimálně) už víc cca měsíc a půl. Je to rozhodně zajímavá zkušenost. Neuvěřitelné je, jak se člověk taky dokáže potit. Ještě se mi v životě nestalo, že bych se potil bez přestávky nepřetržitě (a masivně) dva měsíce.

Jinak v Kirově hrabeme větvičky, trávu a listí v místním Dendrologickém parku. Dnes jsme (3 odvážlivci) plavali v místním jezírku s teplotou vody 8-10 st.C, osvěžující :-) Jinak pracujeme dost minimálně. Pracovní morálka není vysoká a absence oficiálního campleadera na ní nepřidává. Je nás tu 7 zahraničních dobrovolníků (Já, 2 holanďani, Kanaďanka, Ital, 2 Japonci a dalších cca 13 ruských dobrov. Zatím žádné výlety. A jen standardní ruské absurdity, jako přehozené vypínače, obstarožní MHD, Lenin a tak.

Na začátek workcampu jsem, dle své tradice, něco pokonil a dorazil o den dříve. V infosheetu bylo napsáno, že camp začíná v neděli a taky začínal, ale setkáním v Moskvě ne v Kirově. Nějak jsem si infosheet ani nevytiskl a na campleaderku si taky nenapsal telefon. Jediné co jsem si pamatoval byla adresa - Karla Marxa 125. Tak jsem si na nádraží koupil mapu a přišel na místo. Shledal, že je to intr místní lesoprůmyslové střední a paní vrátná mě poměrně ochotně pustila dovnitř. Vysvětlil jsem jí totiž obratně příšernou ruštinou, že jsem účastník mezinárodního campu (nechci se více zmiňovat o podobné situaci ve vedlejším domě, kde jsem vlezl do obchodu s elektronikou v domění, že je to správná adresa a na vrátné se domáhal ubytování - neméně příšernou ruštinou). Paní "vachťórka" - vrátná, mě ukázala relativně pěkný byt s kuchyní a dřezem bez sifonu, pokojem, koupelnou, záchodem a zasedačkou. Vybral jsem si nejlepší postel a tak na 4 hodinky si zdřímnul, vysprchoval se, v domění že všichni přijedou až druhý den. Jak si tak chodím po bytě v trenkách a čistím si zuby, přiběhnou dvě pěkné rusky. Oznámily, že ví kdo jsem a že mi přišli uvařit. Chvíli jsem jim odporoval s tím, že jsem si už koupil pivo a čínskou polívku, ale nakonec mi udělali míchaná vajíčka.

Takže pokud jde o camp. Jak jsem už napsal. Bydlí se na intru, takže třeba konzumace alkoholu je povolena, pouze pokud vás nevidí ostraha, ale je to spíš taková sranda a bojovka. Jinak práce probíhá v dendrologickém parku a místo skutečné dřiny je spíš morální. Projekt se masivně medializuje s cílem vzbudit stud v místních, aby nepohazovali odpadky (což je hodně velký ruský problém) a uklízeli po sobě. A že pak musí přijet i cizinci a uklízet po nich.

Ve volném čase jsme měli volnou zábavu a i tělocvičnu k dispozici, takže kdo uměl hrál volej nebo fotbal (já též, takže i kdo neuměl:-))

Jeden víkend jsme jeli na výlet na dětský tábor se prezentovat jako cizinci :-) a další větší akce byl skupinový výlet na kluziště za bruslením.

Rusové jsou maniaci a drží led i v létě (dokonce i při teplotách kolem 40 st. C) kdy spotřeba elektriky musí být za hranicí představitelnosti. Mám pocit, že tento (ne)ekonomický způsob myšlení je přítomen všude. Dnes jsem přemýšlel nad tím proč maršrutky tak strašně kouří (když nepočítáme řidiče s cigaretou) a uvědomil jsem si, že logický proces při výrobě dieselových motorů v Rusku mohl být asi následující: "Dieselový motor je o 10% účinější než benzinový. Takže můžeme práci při designu a výrobě odfláknout až 10% a stále jsme na účinosti normálního benzíňáku - ideál."

No každopádně bruslení je bezva zábava, i když jsem se vyskytoval většinu času v hlubokém předklonu a často i na ledě v leže.

Workcamp všem zájemcům rozhodně doporučuju. Organizace práce je naprosto chaotická a na hranici anarchie, protože jedna kordinátorka (skvělá ženská) má na starosti proměnlivé množství dobrovolníků (protože ruští různě přicházejí a odcházejí). Ale hlavním plusem je, že všichni místní i doborovolníci jsou fakt super a skupina je opravdu hodně kvalitní :-) Navíc pointa celého campu je hodně ušlechtilá. A těžko říct jestli se může podařit přesvědčit Rusy aby používali odpaďáky, ale za pokus to určitě stojí.

Město Kirov neboli Vjatka

2010-08-23T23:06:00.004+03:00

Kirov se jmenuje Kirov několik desetiletí. Toto komunistické jméno vystřídalo více poetické Vjatka. Vjatka je řeka, která protéká Vjatkou/Kirovem. Město má něco přes půl milionu obyvatel a struktura jeho ulic je většinou pravoúhlá. Takže orientace ve městě je velice jednoduchá. Ve městě není žádná klidná tichá zóna. Je tu jedno náměstí s Leninem - Divadelní náměstí, ale na jeho kraji je solidně rušná ulice. Jediná pěší zóna má cca 200 metrů a to fakt moc není. Nicméně to je jediná výraznější chyba. Jinak je v Kirově spousta hodně dobrých parků a kam se na ně hrabe Nižný. Kam jít v Kirově nevim. Jediné místo kde jsem byl je Jazz club - Starij Gorod a to je sice malinká hospoda s (na kirov) vyššími cenami (a jako ve většině ruských hospod, z jídelního/nápojového lístku mají tak polovinu). Nicméně vstup je zdarma a vystupují tam relativně kvalitní kapely. To vím z doslechu, ale ta co jsem ji viděl byla fakt dobrá.

Pokud jde o to kde se najíst tak veřejně přístupná byla jídelna dřevoprůmyslovky na Karla Marxa 125. V průjezdu mezi intrem a školou. (oficiální název je něco jako dřevoprůmyslový kolledž). Člověk se tam nají i s polívkou a salátem (porce na čr podprůměr) za 50 rublů. Nicméně menu je stále stejné: Saláty, 2 polévky, Sekaná, Ryba, občas játra, občas skutečné maso a jako příloha bram. kaše, rýže nebo greča.

Na Karla Marxa je taky jedna průměrně drahá restaurace (tzn. např na Nižegorodské podmínky relativně levná) jménem Kafeinia. Je to původně kavárna. Má dvě patra a je opravdu příjemná pokud jde o interiér. Jídla co jsem měl fakt stála za to. Zejména jakási ryba asi za sto a nemnoho rublů. Džulien (malá zapečená věc za nemnoho peněz) a vrchol je jahodová polévka. I kdo nemusí sladké tohle nedá a sežere to během několika vteřin. Je to zmrzlina s trošičkou čokolády, mandlovými šupinkami v teplém pyré zrozmixovaných jahod ... další komentář netřeba ...

Ve městě (jako v celém rusku) je zakázáno explicitně chlastat na veřejnosti. Rusové to řeší po americku pytlíky. Zákon je nový 1-2 roky. Uvidíme, kdy pytlíky policajty přestanou bavit. Jinak nelepší místo kam jít s pívem a nebýt vidět a přitom mít dobrý výhled je nábřeží Vjatky pod alexandrovským parkem (přes mostek a po pomočeném a pokáleném a zhrouceném schodišti dolů).

Kostely ve městě taky jsou :-)

Kina co vím tak jsou dvě na ulici K. Marxa. Jedno je Oktjabr. Nejstarší kino ve městě a nově zrekonstruované a pak o kus dál. Od oktjabru k Divadelnímu náměstí je jakési multikino. Pozor, nejedná se o žádnou masivní stavbu spíš přízemní.

Speciality Kirova v pití a jídle jsou min. dvě. V jídle je to "Danar". Druh kebabu v bílém chlebu, s kečupem, petrželí a majolkou. Výsledek je nejen chutný, ale na ruský fast food levný - 55 rb.

V pití je to pivo Vjatič. Zkoušel jsem skoro všechny druhy a některé jsou totálně na hranici poživatelnosti. Nicméně nejlepší je druh Vjatiče je "Bočkavoje" a druhý po něm "Jantarnoje". Bočkavoje se pije opravdu dobře, až do určité míry, kdy mě z něj trochu pálila žáha. Ta míra kdy začne klást odpor jsou tak 4 piva.

Dendropark je místo kde jsme pracovali. Je to ideální místo pro odpočinek a kromě velkého množství dřevin se vyznačuje taky vlastním čistým a poživatelným vodním pramenem. Ten tvoří nevelké jezero s vodou o teplotě, cca 8 st. C. Jezírko s převlékárnou je ideální pro osvěžení, otužování, překonávání vlastních hranic, v jakoukoliv roční dobu. A je zde také místo pro grilování a nově vyrobený (z 1/5 moje práce) parket.

Počasí v Nižném

2010-08-23T20:09:00.004+03:00

Počasí v Nižném se změnilo. Je deštivo, smrad zůstal, ale kouř zmizel. Maršrutka číslo 71 zlevnila z neznámého důvodu o 2 ruble na 10. Z ulic odtáhli většinu cisteren u kterých ruské ženštiny prodávaly kvas (zůstalo jich jen nemnoho). Taky mléčné produkty zmizely z obchodů (alespoň většina) a ty co zůstaly, ty extrémně podražily. Život v Rusku se mění ze dne na den :-)

Taky přišla atomová zima. Je značně chladno oproti předchozím dnům. Všichni rusové říkají: "Přišla zima". Toto tvrzení zdá se mi v srpnu poněkud podivným. Vzhledem k tomu, že hořela tak půlka Ruska, připisuji tento jev částicím popela ve vzduchu/atmosféře. Tyto odrážejí sluneční světlo zpět do vesmíru a na zemi je tedy chladno. Stejně jako když dopadne atomová bomba, a zvedne oblaka prachu nebo vybouchne veliká sopka či dopadne velký meteorit. Záleží jen na velikosti dané události jak rozsáhlý vliv bude mít na počasí na celé planetě, neb vše je propojeno. Takové atmosferické pohyby způsobené ruskými požáry budou mít s vysokou pravděpodobností vliv na počasí ve větším měřítku. Nu těším se co nám letošní zima po téhle ruské infernální šílenosti přinese.

Tak kouř opadá

2010-08-06T01:22:00.003+03:00

Poslední dobou je o něco méně zakouřeno, takže už je možné dýchat trochu normálněji. Teploty stále nelidské.

Dnes jsem zjistil, že z nějakého důvodu po "opravě" vodovodu (14 denní odstávce kdy šla jen studená) nám teď teče teplá do hajzlu. Příčinu nechápu. Je to jako bychom měli na záchodě pořádné topení. Potěší, když už je tam i tak kolem 40 st. C.

Workcamp v republice Mari El

2010-08-03T11:54:00.004+03:00

Republika Mari El leží mezi Nižegorodskou oblastí, Kirovskou oblastí, Čuvašskou republikou a ještě něčím. Má dohromady kolem 750 000 obyvatel, z toho 250 000 žije v hlavním městě Joškar-Ola. V republice jsou 4 města a 14 regionů, takže hlavní města 10 regionů jsou jen větší vesnice. Marijci mají i vlastní jazyk, který je hybridem mezi Finštinou, Tatarštinou, Čuvašštinou a bůhví čím. Jen málo z nich tím, ale umí mluvit.

Náš camp začal v Joškar-Ole. Kde jsem se potkal s druhou vedoucí Olgou. Ta mě ubytovala u své sestřenice Světlany, která uměla anglicky jen pár slov, ale zato se snažila intenzivně komunikovat se slovníkem. Mimochodem je to aktuálně relativně slavná marijská modelka, která krom toho, že fotila pro kalendář se scénami z historie Marijského lidu, taky vyšívá tradiční marijské kroje.

U ní v bytě jsme přečkali noc a druhý den vyzvedli na nádraží Francouze. Hned jsme měli menší krizi, protože francouz přijel s nateklou nohou, takže jsme se odebrali do kanceláře Opory (místní organizace, která pořádá dětský tábor - místní partner) a tam se setkali s táborovou zdravotnicí. Byla kalamita v tom, že fr.(Dimitri) tvrdil, že ho něco kouslo a potom mu napuchla noha úplně jinde a předtím se taky praštil, ale to bylo už před měsícem. Nikdo pak nevěděl co se děje. Zdravotnice nás dovedla do nemocnice, kde jsme čekali na doktora.

Ruská nemocnice je místo, kam nedoporučuju se dostat. Jak jsme tak čekali v čekárně, přivezli v sanitce ženskou a chtěli ji vyložit, ale saniťák a malá sestra neměli vůbec šanci korpulentní dámu ze sanitky dostat. Takže povolali všechny chlapy z čekárny. Pochopil jsem, proč nás na Sorudu učili nosit s sebou vždycky latexové rukavice a roušku. Tyto jsem pochopitelně neměl. V 6 jsme nějak svalili ženštinu ze sanitky na nosítka. Přitom z ní porůznu výtékala jakási kapalina. Źena silně páchla alkoholem a byla obalená pískem. Neodbornou expertízou jsem dospěl k závěru, že se někde na pláži zlila jako zvíře a pak se skoro utopila. No kdyby nás amatéry takhle poprosili, abysme třeba ze sanitky přeložili oběť dopravní nehody s otevřenými zlomeninami vůbec by se mi to nelíbilo. a) není to bezpečné pro nás zdravé, když nemáme ani rukavice a všude by byla krev. b) pro zraněného je to skoro jako poslední rána, když ho začnou totální amatéři lámat ještě víc. Resumé: V Rusku se radši nezraňujte, nebo se dostanete do jejich nemocnice.

Francouz díkybohu odmítl hospitalizaci, i když si největší chirurgická kapacita v Joškar Ole myslela, že má brutální infekci. Nakonec dostal jen lehčí antibiotika pro sichr s tím, že se do 2 dnů zastavíme, když se to bude zhoršovat. No všechno bylo ok. Vypadá to, že si jen narazil patu a za 2 dny mu to skoro celé splasklo. Po této kalamitě jsme další den nabrali ještě Němku a dva černochy z Keni a Pobřeží slonoviny. Černí kluci studujou v Čeboksarech (hl.m. Čuvaššské rep.). Keňan Steve medicínu a Slonovinec Michael ekonomiku.

Olga nás dovedla do hotelu místní luteránské církve (ze známosti ultralevné ubytování - 100 Rublů os/den)

Uvařil jsem našim buřtguláš v rámci mezikulturního vzdělávání a Olga nás opustila. Chvíli jsme seděli na zahradě a v hotelu byla zakázána konzumace alkoholu. Přemýšlel jsem nad tím jak udělat teambuilding a nakonec zvítězilo teamové nutkání jít se podívat do města. Nikdo z nás neměl registraci, takže to bylo trošku riziko. Bohužel jsem vůbec nevěděl, že naši černoši nemají ani pasy, které jim Olga sebrala kvůli registraci. Odešli jsme do města na procházku na bulvár (zdejší je údajně nejdelší v evropě, možná jen machrujou, ale i tak má kolem 3 km). Koupili jsme si nějaká pivka a vylupli je na nábřeží. Tedy konali jsme protizákonnou činnost a někteří i bez dokladu totožnosti. Když jsme pak dojeli domů a vystoupili z trolejbusu tak vedle troleje stálo hned policejní auto a já se mu chtěl vyhnout odbočením do postranní uličky. Steve začal anglicky hulákat, že jdeme špatně. Když nebezpečí pominulo, vysvětlil jsem mu, že je imbecil. Bez pasu, bez imigrační karty, bez registrace, řve v angličtině vedle policejního auta a zlehka opilej. Ještě, že měli policajti dobrou náladu nebo byli extrémně líní. Jinak jen půlka z daných záminek stačila na deportaci.

Další den jsme měli jet, ale nastal problém s naší registrací. Pro registraci je potřeba adresa. Ruský byrokratický systém nebyl připraven na to, že v místě kam jedeme není civilizace a mezi loukou, březovým lesem a řekou prostě žádná adresa není. Nakonec je Olga nějak přesvědčila a oni nás na imigračním zaregistrovali. To se jí povedlo až další den, takže jsme jeden den jen tak pospávali v hotelu a hráli nějaké hry. Jediným vrcholem dne bylo, když jsme hádali osobnosti a Steve po Dimitriově relativně přesném popisu Napoleona prohlásil, že je to Jimi Hendrix.

V úterý jsme konečně vyrazili na camp. Po 3 hodinách cesty jsme se rozloučili s civilizací a byli přivítání přípravnými tými dětského tábora. Jak jsme vystupovali z minibusu tak jsem si připadal jako Gagarin. Různě nás oslavovali a hulákali a tak, bylo to příjemné přivítání.

Popis campu a okolí:

Dětský tábor se skládal ze dvou částí. Tábor přípravných týmů byl na pobřeží řeky. Na trávě na písku. Hned u malé plážky a pramen pitné vody byl jen přes řeku.

Záchod byla budka ztlučená z kulatiny, tedy z v okolí pokácených bříz. V případě potřeby vyžadovalo jeho užití schopnost v dřepu balancovat na dvou kulatých polenech nad jámou plnou exkrementů. Použití záchoda v průběhu dne (při teplotách kolem 40st.C) vyžadovalo taky hodně pevný žaludek.

Kuchyň byla ruská mobilní vojenská, to znamená 4 obří papiňáky se zašoupli ze stran, zavřely se deklem a uvnitř se zapálil oheň. Výsledkem je, že při vaření se všechno změní na polívku nebo kaši. Proto jsme si při pobytu užili kulinářský výlet po většině ruských kaších.

Ubytování ve stanech. Bylo nás 7 ve stanu pro 8 lidí, takže relativně pohoda. Ve stanu bylo zpočátku extrémní množství komárů. Když jsme zalezli do spacáků tak bylo nesnesitelné vedro, když člověk vystrčil sebemenší část těla okamžitě tuto komáři napadali. Chvíli jsem si myslel, že jejich hubení pomocí vystrčené ruky (komáři si na ni sedli a pak stačilo jen po ruce přejet a většinou to znamenalo tak 3 rozmáznuté hmyzáky) má smysl. Smysl by mělo pokud i množství komárů ve stanu by bylo konečné. To nebylo. Po ránu se probouzeli mouchy. Ty sice krev nepili, ale zase děsně lechtali. Jejich množství bylo taktéž nekonečné.

Řeka byla občas čistá občas špinavá, ale jen od pylu atd. Bylo v ní hodně mušlí i leknínů, takže kvalita vody vysoká. Řeka taky představovala jedinou možnost mytí a ochlazení. Plavali jsme tak 5x denně. Písečná pláž, idyla.

Les byl bydlištěm dětí a oddílových vedoucích. Drtivá většina dřevin v místních lesech byly břízy. Ideální stavební materiál pro cokoliv co bylo potřeba na campu vyrobit. Rostou rychle, jsou všude, je to tvrdé dřevo a nikdo to v rusku neřeší. Jednu pokácíte a za pár roků jsou na jejím místě 3. Les se taky vyznačoval nižším množstvím bodavého hmyzu.

Hmyz: Měli jsme v okolí asi 3 druhy ovádů, komáry jsem neřešil, jesli se dělili na nějaké druhy a potom i spousta much bodala a pila krev. Zbylé jen otravovali. Jinak byli kolem stolu taky vosy a to opravdu stovky. Přes den většinou pili krev ovádi a v noci předávali svoji vládu komárům. Normální mouchy se sosákem pili krev jen pokud se dostali k nějakému otevřenému zranění.

Zvěř: Jediné co jsme pořádně viděli byli jestřábi, kteří majestátně kroužili nad řekou (většinou kolem 10 kusů někdy i víc) a lovili ryby. Jinak na druhém břehu řeky byly taky zmije, ale málokdy se některá z nich odvážila jít koupat nebo třeba přeplavat řeku.

Práce a průběh campu:

pokračování příště ...

Eh

2010-08-02T06:59:00.002+03:00

Tak jsem se dnes ráno vzbudil a připadám si jak kdybych vykouřil 2 krabičky cigaret. Když je otevřené okno tak je všude v bytě kouř. Vypadá to tu jak v kotelně. Když je zavřené za hodinku je tu tak dobrých 50 st. C. Idyla.

Zpět v civilizaci

2010-07-31T20:28:00.002+03:00

V civilizaci je to zvláštní. Je tu spousta kouře z hořících lesů a rašelinišť (nějak se to mezitím rozšířilo) I díky tomu je brutáální vedro. Dnes bylo ve stínu 39. Díky kouři je stínu docela dost, ale občas zafouká a vířící žhavý kouř, spalující slunce a prach nepředstavují ideální podmínky k životu. Takže třeba v sámošce kupovat párky nebo mléčné produkty nemá smysl a mražené věci jsou jen trochu studené. Máslo prakticky teče atd. Koupit studené pivo je nereálné. Když máte štěstí dostanete se s teplotou piva tak na 25-30 st. C. Rusové prostě nezvládají taková tepla. Ale tak lidi už se nějak přizpůsobují.

Chystám se stvořit obsáhlý popis svého workcampu v republice Mari El, ale lenost možná značně prodlouží jeho zveřejnění. Workcamp byl opravdu hodně vydařený, místo výborné, zážitky super a děti i my jsme si hodně odnesli (vědomosti i desítky kousanců všelikého bodavého hmyzu).

WC

2010-07-15T12:57:00.003+03:00

Zítra odjíždím dělat spoluvedoucího na wokrcamp do republiky Mari El někam do hlavního města Joškar Ola. Druhá vedoucí neumí moc aj, prý a taky nikdy nevedla wc. Tak uvidíme jak to dopadne. Já zase nemám zkušenosti s dětmi, na které je wc zaměřený. Na blogu tedy budou asi dost drastické prostoje, protože nevím jak to bude s internetem v Joškar.

Jak Jirka vymyslel českou párty

2010-07-15T12:44:00.002+03:00

Jirka se šel podívat na moji práci na konzulátu a při hodině vymyslel, že bysme mohli udělat českou párty s kytarou písněmi a jídlem. A protože nikde nebylo pořádně místo tak to bylo u nás na bytě. Pozvali jsme spoustu lidí a počítali s tím, že jich moc nedorazí a že si uděláme smažák sami a zabrnkáme pár songů. Nakonec zareagovali skoro všichni a ještě někteří navíc a měli jsme tady tak odhadem 15 - 20 lidí. Alla (EVS koordinátorka) se svojí kamarádkou nám s Jirkou dokonce přinesly kytku :-) V polních podmínkách jsem usmažil smažený sýr s bramborem a tatarkou. Strouhanku prý mají, ale nikde jsem ji nenašel, takže jsem usušil toustový chleba v troubě a pak se ho pokusil rozmlátit prázdným lahváčem v hrnci. Úspěch nebyl úplný a Jirka pak změnil technologii a vzniklé suchary strouhal na struhadle. Tento přístup se ukázal být lepší než předchozí drcení, ale byl značně ztrátový a spousta ze strouhanky skončila na zemi. Výsledné jídlo bylo, ale všemi pochváleno. Bohužel kvůli velké účasti jsme neměli dost příborů a někomu nezbývalo než počkat na vidličku nebo konzumovat pouze nožem.

Po večeři a kolem desáté večer nás většina účastníků opustila a zůstali jsme jen já s jirkou, Anton natašin kamarád, který studuje češtinu a teď se chystá na studia do Brna, Nataša - učitelka ruštiny ze Sfery a Tanya, koordinátorka workcampů Sfery v Rusku. Tanya se ukázala být víc než dobrou hráčkou (a zpěvačkou) na kytaru, ale kolem půlnoci jsme je doprovodili k nádraží a zůstali jsme jen s Jirkou a Antonem tak do 5 do rána. Dostali jsme několik děkovacích sms a párty se tedy více než vydařila.

Kůň

2010-07-12T12:44:00.002+03:00

Včera jsem se seznámil s koněm resp. kobylou. Byl jsem pozván na místní hippodrom, abych se pokusil na koni jet. Zjistil jsem, že je to super sport a pochopil jsem proč mají lidi koně rádi, ale není to vůbec jednoduchý.

Koně mají vlastní jazyk, relativně čitelný pro šikovného pozorovatele. Skládá se z neverbálních signálů a je relativně složitý. Když jste vnímaví, přesně pochopíte co to zvíře chce, jak se cítí nebo co si myslí. Přitom má každý svoji osobnost, ale současně jsou kontrolovatelní díky spoustě reflexů.

Zatím jsem zažil jen koňoškolu, v kruhu na laně. Nicméně kobyla to byla značně nervózní a dávala to dost najevo. Při mých neobratných pokusech o klus se vždycky dost naštvala, když jsem vypadl z rytmu a naštvaně se po mě ohlížela a trochu vyhrožovala, že mě shodí zadní nohou a občas mě šlehla ocasem. No jako začátečník bych si vybral asi jiného koně, ale paní koňákovou poslouchala v pohodě takže se nechala vždycky ukecat, že mě jako ještě neshodí.

Jinak to bylo pekelně drahý, ale zkušenost super. Dneska mě bolí sice spousta různých svalů a mám ošoupaný kolena a lejtka (na koně v kraťasech není dobrej nápad), ale šel bych zas. Kdybych nějak vydělával :-)

Kvas

2010-07-12T12:38:00.002+03:00

Kvas je super. Pátek byl dnem, který se může počítat jako začátek mé závislosti na tomto lektvaru. Včera už jsem koupil a vypil 1,5 l lahev z cisterny od bábušky. Pít vodu nemá smysl. Z kohoutku to nejde a v lahvích je drahá. Pít pivo sice smysl má, ale chuť nic moc a při substituci za vodu hrozí alkoholismus. Kvas má alespoň přidanou hodnotu v podobě masivního objemu vitamínů.

Suzdal

2010-07-10T22:04:00.005+03:00

Má být extrémně pěkné město v Rusku. No už chápu proč cizinci čumí tak nechápavě na naše památky. Dnes jsme měli do Suzdalu všeplacený výlet.

Navštívili jsme docela pěkné muzeum dřevěné architektury, je to prostě po česku skanzen, ale fakt pěkný. Kdo tam pojede, tak doporučuju! Jsou zde budovy z Ruska 18-20 stol. a je docela nářez jak třeba stavěli kostely jen z opracovaných klád, bez použití hřebíků. Když člověk kouká na přes 20 m vysoký kostel, který drží po hromadě v podstatě jen vlastní vahou dost užasne. (btw. poměrně solidní kostel podobné konstrukce je v Loučné Hoře, malá vesnička tak někde mezi Hradcem Králové, Hořicemi a Novým Bydžovem.)

Kreml (v podstatě obdoba českého hradu, čili pevnostního sídla) jaksi postrádá hradby. Je zde jen jakýsi val, na kterém byly palisádové dřevěné hradby. Vnitřek kremlu včetně katedrály rozhodně stojí za shlédnutí, ale spíš než perlou Ruska bych ho charakterizoval jako lehce zvláštně, asi zrestaurovanou a značně rustikální památku. Největší chlouba - velký sál je chloubou proto, že měl ve své době velká okna ze skla a ne ze slídy, dvě kachlová kamna (hezká, ale u nás jsou na jednom zámku ve spoustě místností) a klenbu, která unesla strop bez sloupů, což vzhledem k nevelkým rozměrům místnosti tolik nepřekvapí.

Následně jsme byli v jakémsi opevněném monastýru (jméno si bohužel už nepamatuju). Fungoval jako severní předpevnost před Suzdalem. Tady jsme podívali do katedrály, poslechli si o jednom z nejhorších vězení i pro politické vězně které bylo v Suzdalu. Údajně, kdo jednou vešel bránou tak už se ven živý nevyšel. Potom jsme si poslechli zvonkohru a nakonec nás vzali do keramické dílny. No byl to relativně buržoustskej výlet pro cizince, ale placený i s super obědem (boršč byl poprvé skutečně dobrej a to fakt mega dobrej, když ho srovnám s tím co uvařila jedna naše ruská dobrovolnice na Grabštejně (hodná holka, ale jako kuchařka...) kdy jsem litoval, že kráva musela umřít kvůli použití jejího masa k přípravě té divné růžové nepoživatiny).

Potom následovala cesta dom dlouhá a rovná

Cestování ruskem

2010-07-10T21:22:00.004+03:00

Pokud jedete autem nebo busem přes Rusko tak výhled z okýnka nic moc. Většinou je silnice rovná a pekelně hrbolatá. Často má dva proudy v každém směru, ale od dálnice se liší nepřítomností dělícího pásu. Někdy tam je, ale jen ze svodidel. Čím se od dálnice neliší je rychlost jízdy. Mimoúrovňové křížení se zde neřeší. Musíte dávat bacha, aby vás někdo nesestřelil v protisměru, když se otáčíte nebo odbočujete přes dělící pás. Železniční přejezd přes tuto "dálnici" není ojedinělý jev.

Jinak pohled z okýnka je asi následující:

Město, město, město, křoví, město, les, leslesleslesleslesleslesleslesleslesles, tundra, leslesles, tundra, tundra, dva domy, leslesleslesleslesLESLESlesles, bažina, lesleslesles, hořící bažina, kouř, lesleslesles, semafor a 8 domů, leslesleslesleslesleslesles, město, město.

Jinak jsem dnes viděl jak jedno auto táhlo druhé na laně po dálnici. V táhnoucím autě jela celá rodinka tzn. pár a cca 2 - 3 děti. Obě auta jela více než 100 Km/h a tažné lano mělo tak 3 m na délku. Potom co jsem zřel tuto situaci jsem si neodpustil vypočítat dobu, kterou by měl řidič zadního auta na reakci, kdyby řidič předního dupnul na brzdu (jak všichni víme, když jedeme na laně brzdí se tak, že řidič předního auta jen položí nohu na brzdový pedál, tím rozsvítí brzdová světla a řidič zadního auta musí na napnutém laně obě auta brzdit, případně zastavit). Výsledek je 0,108 vteřiny. Není to přesné, protože to počítá s okamžitým zastavením táhnoucího (předního). I pokud zahrneme rychlé zpomalení, tak se s dobou pro reakci řidiče zadního auta ani nepřiblížíme k jedné vteřině (nejoptimističtěji bych to viděl na půl vteřiny, ale spíš tak 0,3).

Jak je pochopitelné z předchozích řádků. Při náhlé brzdné (nezmiňuju další) reakci řidiče předního vozidla toto smete zadní vozidlo rychleji, než se stačí kdokoliv z posádky jakéhokoliv vozidla byť jen nabrat dech, aby řekl něco nepěkného. No kdyby neměli aspoň ti přední děti na zadním sedadle. Co dodat? Když táhneme jiné auto nejedeme takhle rychle, pokud máme něco v hlavě.

Většina lahví v Rusku je půllitrových, některé z nich neobsahují alkohol ...

2010-07-08T20:04:00.005+03:00

Rusové jsou zajímavý národ. Mají některé charakteristiky, na které je potřeba se připravit. Možná jsem je už zmínil níže, ale zkusím to nějak shrnout a když mě ještě něco napadne tak článek aktualizuju.

1) Chlastání na veřejnosti ve velké míře je normální. Často chodí v létě i celé rodiny ven a sedí před panelákem na lavičkách. Děti si hrají a dospělí pijí vodku či pivo. Opilci a socky jsou na ulicích v jakoukoliv denní dobu a v jakémkoliv stavu. Od stavu docela v pohodě po pozvracené a pomočené ležící před v chodem do domu. Koupit si pivo na zastávce při čekání na autobus a obrátit ho do sebe je naprosto normální skoro u všech skupin populace. Nicméně v souladu s bodem 5 si většinou opilci nikoho nevšímají, ale rozhodně bych nedoporučoval se s nimi vybavovat.

2) Hazard v Maršrutkách. Kdo jednou uvidí tradiční doplněk MHD v Rusku pochopí. Řidiči se snaží jet nejrychleji ze všech dopravních prostředků a jsou většinou zkušení, ale co by se stalo kdyby skutečně došlo k havárii? Asi by zůstal jen plech zmuchlaný jako alobal a kusy masa a krve uvnitř (protože maršrutky jezdí nacpané až po střechu). Nedávno jsem se poprvé fakt bál, když řidič vyřadil při sjezdu ze solidního krpálu plného zatáček. Podle zvuků, které dělá převodovka jsi nejsem jist jestli by vůbec při dané rychlosti šlo zařadit, kdyby šlo do tuhého a nějak s tím monstrem víc manévrovat nebo snad rychle zabrzdit jenom brzdama, to by bylo hodně o ústa. Navíc jezdí teď v horku s otevřeným deklem motoru, kde je možné vidět hned několik (tak 4-5) klínových řemenů a souvisejících kladek rotujících vysokou rychlostí a pohánějících spoustu různých ruských zařízení uvnitř motoru (mimo jiné vrtuli u chladiče o průměru cca 40cm). Kdyby takhle vylepšená maršrutka srazila chodce a ten se dostal do motoru tak z něj moc nezůstane.

Další charakteristika maršrutek je otevírání dveří ještě před zastavením a jejich zavírání až po rozjetí a to rychlým cuknutím dovnitř. Maršrutky občas taky stojí někdy i delší, ale nijak nedefinovanou dobu ve stanici. Místo jakéhokoliv signálu o zavírání dveří můžete často slyšet krátké zarachocení ozubených kol převodovky. To značí, že řidič zařadil jedničku a v příštích 1-2 sekundách se rozjede. Většinou ještě s otevřenými dveřmi.

3) Odpor ke změnám. Jakmile se někde něco semele mimo normální rámec běhu věcí, který mají jednotliví rusové zažitý, nastává zmatek a vzápětí se někdo rozčílí nebo znechutí. Většina z nich se zasekne a neví co dělat a ti co vědí si jich nevšímají.

4) Je divnéééj? Je v podstatě to samé jako předchozí bod, ale je tak výrazný, že jsem měl potřebu ho zmínit hned dvakrát. Jakmile se někdo začne chovat mimo normál, tak hlavně starší rusové, začnou být hodně podráždění. Mimo normál je, že třeba platíte jízdenku v autobuse pomaleji, protože odpočítat kopějky jednou rukou není sranda, nevíte co po vás někdo chce a nezareagujete přesně do 3,458 vteřiny, čumíte dlouho do regálu s vodkou, protože jste jí nikdy neviděli tolik po hromadě... No prostě něco na co nejsou zvyklí nebo jim připadá podezřele extrémistické. Přičítám to dlouholeté masáži komunismem s jeho důkladnosti k vymycování případných zárodků kontrarevoluce. Takovouhle zemi je možné asi udržet po hromadě jedině tvrdou rukou.

5) Neomalenost. Spousta lidí je nejen netečných k okolí (a proto následně podrážděných při vytržení z této letargie), ale jsou i neteční ke komunikaci s ostatními bytostmi či předměty. Například, když v autobuse lidé předávají odzadu do předu peníze pro řidiče nebo průvodčího, aby jim byla poslána poté stejnou cestou zpět jízdenka. Může se stát, že se někdo rozhodne nic nikam nepodávat. Vy mu peníze podáte, případně i poprosíte, aby je předali a oni se začnou dívat skrze vás, jakoby jste v autobuse nikdy nebyli. Nezbývá než najít novou cestu. Nebo u prodavačů/ek v obchodech je zvykem se nedívat zákazníkovi do očí, takže vůbec netušíte s kým to mluví. Jestli s kolegou vedle, jiným zákazníkem s vámi. Někdy předstírají, že tam nejste než na ně začnete mluvit.

6) Jedinec je nedůležitý. Je tu taková masa lidí, že o jednotlivce se nikdo moc nezajímá. Pokud vás zastaví policie tak s tím počítejte. Stejně tak si dávejte pozor na silnici atd. Bezpečnost tady nikdo neřeší a když někoho něco přejede tak je to prostě osud a o jednoho člověka míň. Tahle lhostejnost k nebezpečí ve městě svádí k představě, že je třeba provoz bezpečný a že rusové vědí co dělají. Pamatovat, že většinou jednají masově a nikdo nad následky nepřemýšlí. Samozřejmě, pokud budou mít možnost, tak se vám řidiči i vyhnou, ale nelze na to spoléhat. Stejně tak vlézt někde do fabriky se dá i omylem nebo vjet do zóny, která je z vojenských nebo vojensko-výzkumných důvodů uzavřená. Potom vás můžou čekat drastické problémy. Prostě jste viděli věc, kterou jste neměli a teoreticky by vás už vůbec nemuseli pustit ven (tzn. kamkoliv jinam). Nevím jaké má v tomhle ohledu pravomoci ambasáda. A přitom je u silnice jenom orezlá cedule.

Školení II

2010-07-07T23:23:00.002+03:00

Protože ostatní dva účastníci mluví spíše Rusky než Anglicky tak je školení v obou jazycích. Po druhém dnu už rozumím tak 90% toho co říkají v Ruštině, ale prostě se nedokážu adekvátně vyjádřit (a to ještě bude trvat minimálně několik měsíců až let:-)) Takže kromě důležitých informací o EVS a Rusku mám ještě intenzivní kurz Ruštiny. Musím přiznat, že večer mám pocit jakoby mi někdo otevřel lebku a narval tam ruský slovník přiměřeně menších rozměrů.

Školení

2010-07-06T22:12:00.002+03:00

Školení je fajn. 2 holky ze Sfery nám povídají o důležitých věcech spojených s EVS a pak nás pozvou na oběd do ne nejlevnějších restaurací (kde můžu pokračovat ve svém výzkumu fascinujících ruských toalet). Tam se pěkně najíme a pak ještě chvíli povídají a my děláme různé aktivity. Je vedro, tak máme zítra další školící den na volžské pláži. Pohoda.

Nižný a jeho oblast aneb ne přiliš nevojenské místo.

2010-07-06T21:00:00.001+03:00

Nižný bylo do poloviny let uzavřené město, kam nesměli lidé z venku, natož ze západu a ani Nižegorodci nesměli opustit město. Na jih odsud je totiž výzkumná nukleární stanice a kus od ní je obrovská vojenská letecká základna.

Jinak tu máme teď krásně apokalyptické prostředí. Kolem začaly hořet lesy a rašeliniště a když fouká vítr směrem k Nižnému tak není vidět ani z jednoho konce Pokrovky (hlavní pěší zóna) na druhý. O Volze nemluvím. Dnes jsme tam s Kosťou po práci seděli a pili pivko a Volha vypadala jako moře. Všude lodě a obzor v mlze. Kouř docela pěkně voní, ale strašně špatně se to dýchá.

Nejlépe utracených 90 Rublů

2010-07-05T22:15:00.003+03:00

Geniální uzené korbáčky. Za 90 rb je jich tak 300 gramů, je to nebe. Úžasná věc a jsou o dost lepší než u nás. Některé drasticky prouzené. No krása.

Jinak, když jsem u těch superlativů. Ruské hospody jsou hoodně drahé, ale skoro tam za to stojí jít jen kvůli záchodům. Ty mají nápad a ducha. Někdy člověka pobaví futuristickým pouštěním vody a tento stráví zábavných 10 minut ochmatáváním kohoutku :-)

Setkání

2010-07-05T21:28:00.002+03:00

Dnes dovezli do mojí sámošky rozmrzlou a opět napůl zmraženou pizzu za podivných 30 rublů. Koupil otestoval. Jde to, ale má takový suchý těsto. Po pelměních zázrak.

Hned na to jsem byl pozván na oběd panem profesorem češtiny z místní filologické fakulty dali jsme si sýrový talíř a topinky a dvě pivka. A domluvili se na tom co bych asi měl dělat po prázdninách. Po půlhodince měla následovat večeře s Kosťovým tátou jakousi paní a Giovannou. No tam už jsem se omluvil, že nic jíst nebudu a dal jsem si dvě pivka jenom. Kosťův otec je fakt docela příjemnej člověk a je vidět odkud má Kosťa svoje komunikační schopnosti.

No zítra mi začíná on arrival training. Povinné školení pro EVS po příjezdu, které mě má seznámit s Ruskou kulturou a trvá týden. No jsem zvědav čemu se tam přiučím. Normálně bývá dobrovolníků hodně, ale teď nás dojelo jen pár. Přesněji 3 :-)

Párty

2010-07-04T22:32:00.002+03:00

Jedna dobrovolnice odjíždí, její EVS končí a tak uspořádala párty na rozloučenou. U rybníka pekelně daleko. Párty to byla drastická. S grilováním a spoustou alkoholu. Tzn. celý následující den zabitý.

Byla tam spousta rusů, kteří neuměli anglicky takže to byla ideální příležitost k procvičování ruštiny. Navíc alkohol funguje jako univerzální překladač. Když si vzpomenu na seriály typu Hvězdná Brána, kde na každé planetě umí anglicky tak bych byl ochoten tomu věřit pouze pokud by byli všichni nalití.

Vůbec není špatný nápad vzít si třeba knížku nebo učení a jít k rybníku, vykoupat se s přidanou hodnotou. Nicméně mě demoralizuje fakt, že předtím musím strávit v rozpáleném autobuse přecpaném lidmi kolem hodiny. Tzn 2 hodiny cesty tam a zpět. Jediné co je blízko je Oka nebo Volha a to je fakt humus. Asi nejsem člověk pro velkoměsta.

Kosťovi přijel táta, takže jsem byl pozván ještě s jednou Italkou na večeři jakože jeho kamarádi tak bude sranda. Navíc mám dnes odpoledne setkání s docentem co má na starosti české centrum tak uvidím co se po mě bude chtít.

Den plný aktivit

2010-07-02T23:37:00.004+03:00

Dnes jsem se byl pokusit vykoupat s dalšími lidmi u Volhy. Musím říct, že jsem neměl odvahu na to tam vlézt. Smočil jsem si jenom nohy a pak se těžko zbavoval bahna páchnoucího po mazutu a ropných produktech. Jestli někde žijou ropáci, tak tady. Kromě ropáků tu žije i spousta mušlí podobných slávkám, a spousta jich je mrtvých. Vzhledem k tomu, že tu není žádný příboj, nechápu jak se dostaly na pláž (je písečná).

Fotky z pláže jsou zde: http://picasaweb.google.com/lh/photo/uHjGkZgZAZ4M9y0hhHItHQ?feat=directlink

Potom jsem měl luxusní hodinu češtiny, kde jsme se studenty (nováčky co ještě neviděli skoro češtinu) probírali fonetiku a písmeno Ř. No to byla hodně velká sranda :-)

Nakonec jsem se setkal s Kosťou a pak s dalšími lidmi. Byli tu naši Indonéští spolubydlící, jakýsi Američan a 2 rusky (ukázalo se, že amík couchsurfuje u jedné z nich) pak jsme si koupili točené pivo Baltika 7 za nehorázných 70 rublů a nakonec se Indonésani rozhodli jít jíst a jedna Ruska nás zavedla do relativně pěkné (měli úžasný záchody, lepší už jsem viděl jen v jedné hospodě v Českém Krulmlově a na veřejných záchodcích vedle Suleymanovy mešity v Istanbulu). Ceny byly drastické. Pití dražší než jídlo a jídlo začínalo na 70 rublech. Nedal jsem si nic, neb jsem po předchozím pivu měl už sotva jen na autobus.

Taky už asi končím s Pelmeněma. Skoro měsíc mi vydržela konzumace těchto nepříliš chutných prefabrikovaných zoomorfních těstovin. Ale už se mi dělá špatně, jen když je vidím zmražené v pytlíku. Natož pak uvařené na talíři.

Mezikulturní vsuvka

2010-07-02T11:28:00.003+03:00

Indonésani pravděpodobně milují koupání ve studené vodě. Už se konečně ve sprše vystřídali všichni tři a trvalo to pouhé 2,5 hodiny a voda stále tekla. A nijak se od včerejška neohřála.